Květnová dovolená v Alpách

Jedno opožděné sdílení. 

V květnu jsme se vydali na pár dní do Alp. Po návratu jsme se vrhli do víru společenského života v naší pražské vesnici, takže jsem byla ráda, když jsem se večer svalila k seriálům a na psaní už moc nebyl čas.  Takže proto píšu až teď. 

Bylo to pro nás velké poprvé, já jsem v takových horách nikdy nebyla (leda v těch, co tvoří hranice naší republiky) a děti vlastně taky ne. Manžel byl v minulosti v Tatrách. Jedna moje kamarádka hrozně ráda jezdí do hor a pořád o tom básní (ale taky chodí na túry a bodá cepíny do ledovců, na to my moc nejsme), tak jsem to taky chtěla zkusit. Jsem spíš mořský člověk. Moře mě uchvacuje tím, jak se rozlévá hrozně daleko a působí nekonečně, a když v něm člověk stojí, má pocit, že se dotýká veškeré vody na planetě. Ale věřila jsem, že i hory mohou člověka ohromit svou mohutností. A to se taky stalo. Nemohli jsme se vynadívat. 

Užili jsme si sníh i vedro. Prošli jsme dětskou turistickou trasu s pohádkovými zastávkami. Do výšky jsme se teda nechali vyvézt lanovkou a dost jsme zírali, že tam je pořád sníh. Takže krátký výšlap na vrcholek se nekonal, protože na cestě ležel metr mokrého tajícího sněhu. Na Planai nad Schladmingem jsme se tedy lanovkou vydali 2x a pokaždé jsme prošli Hopsiland - krátkou trasu plnou hřišť a různých zábav pro děti.

Jeden den jsme navštívili Hallstatt, kde už v květnu začínal bujet turistický ruch a nebylo tam úplně dobře průchodno s kočárkem, jen v Muzeu skoro nikdo nebyl a byl tam příjemný chládek. Tam jsem se dozvěděla o tom, jak se v průběhu staletí odvíjel život lidí u solné komory, jaké se tam odehrály katastrofy, které životy lidí náhle přerušily nebo aspoň dost zkomplikovaly. 

Muzeum jsme navštívili i na zámku Trautenfels. Zde byla dočasná výstava o medicíně a stálá výstava o místní přírodě a kultuře. Nejlepší místností byla ta se stolky a výtvarnými potřebami, kde všichni zasedli a pustili se do vyrábění. Včetně tatínka.