středa 13. ledna 2016

U nás se...

 ... peče, bádá, kreslí.

 

Ano, aktivity musím vybírat spíše indoorové (pokojové? pokojné?), protože od konce roku s malou obě pochrchláváme. I když to bylo ubíjející, snažila jsem se využít toho času, kdy jsme byly v podstatě doma "uvězněny" a ven šly maximálně nakoupit.

...peče...
Zkusila jsem proto upéct chleba z kvásku, pak rohlíky z droždí, pak druhý chleba, pak zase rohlíky. A pak jsem toho zas radši nechala, protože bychom mohli v lednu přibrat víc než o Vánocích. Hlavně ty rohlíky by bylo dobrý trochu omezit. Do chleba se zase brzo pustím. Baví mě totiž hrozně hníst těsto. V tu chvíli se zpomalí čas, nemůžu chmatat na telefon, a dělám něco, co zástupy generací přede mnou. Konkuruje tomu už jen příprava trouby, rozpálení plechu, zapaření... a mé romantické já touží sázet chleby do pece. Velmi mě potěšilo, když se Tina na domácí pečivo, bez ohledu na tvrdost kůrky vrhla sama od sebe a snědla ho poměrně dost. Aby snědla snídani z kupovaného, ji musím občas přemlouvat.

...bádá...
Spojení s generacemi předků. To vlastně praktikuju ještě jednou aktivitou, hrabu se na internetu v oskenovaných matrikách. Docela dobře se hledá část předků mého muže, s těmi svými už dlouho přešlapuju na místě a v podstatě čekám na zveřejnění dalších matrik a na informace od živých. Trochu si namlouvám, že to dělám pro Tinu, ale co když to jí vůbec zajímat nebude? Pro ni udělám víc, když tu koketerii s minulostí trochu omezím a půjdu jí ukazovat v knížkách kraby. 

...kreslí...
No ale jsem nenapravitelná a moje myšlenky se k dobám minulým stále vrací, o víkendu jsem proto využila manželovy přítomnosti (krabům, duplu a Tině se věnoval on) a já se snažila svým myšlenkám dát tvar. Nechtěla jsem je vybarvit, prozatím, ale třeba to můžete zkusit vy:


vteřina roku 1978
vteřina roku 1878








Tina nezůstává pozadu a kreslí kola, oči, hlavy. Dožaduje se, abych jí kreslila "tátu, mámu, mimi, kokodák, mýš..." Obrázek pak vždycky důkladně začmárá a řekne, že "neni". Vytiskla jsem jí i ty své obrázky a taky už "neni". Včera mi pomáhala vybarvovat antistresové omalovánky a docela pěkně zacházela s mou oblíbenou sadou pastelek. 
Za chvíli se malá vzbudí a po dlouhé době si dopřejem procházku = nákup, ale už asi zas zkusíme chodit ven denně, pokašlávat a posmrkávat zřejmě budem asi až do jara. Možná že i do Lucemburska přichází zima, tak ať si jí užijem. 

3 komentáře:

  1. To sú krásne obrázky! Mali ste krásnu kuchyňu! (teda neviem či v skutočnosti, alebo len v tvojich predstavách ;-)
    Tak nech vás tie prechladnutia už opustia a užite si čerstvý vzduch! :)
    Leti.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju. :-) No, ta kuchyň vlevo je hodně inspirovaná vzpomínkou na kuchyň u dědy. A rok 1878 si můžu už jedině představovat. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Podobnú máme na chalúpke. Ale bez digestora a horných skriniek. :)

    OdpovědětVymazat