neděle 14. září 2014

Co jsem tušila za černou hradbou smrků?

Snad perníkovou chaloupku,
snad nekonečný les,
snad vílí píseň z palouku,
snad mimozemský ples.

Všechno bylo možné a já stále
nejradši stojím na východní skále
na východním břehu se zrakem upřeným,
jak na horizontální čáře se slunce ukládá do peřin.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Tři fajn akce letošního jara

Letos nám konečně vyšla účast na akci Armáda na Náplavce . Sešly jsme se tam s mou kamarádkou a jejíma dětma, což je vždycky velké pozitivum...