snad nekonečný les,
snad vílí píseň z palouku,
snad mimozemský ples.
Všechno bylo možné a já stále
nejradši stojím na východní skále
na východním břehu se zrakem upřeným,
jak na horizontální čáře se slunce ukládá do peřin.
neděle 14. září 2014
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti
Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...
-
Zdravím z planety jménem Šestinedělí. Je to tu krásně divný a melancholický a špatně se tu spí, těším se, až se vrátím na Zem. -
Nálož fotek z minulých týdnů. Netýkají se panenek, ale s maličkými mikrosvěty také souvisí. Hlenka: rourkovka rezavá Lakovka ametystová Ko...
Žádné komentáře:
Okomentovat