snad nekonečný les,
snad vílí píseň z palouku,
snad mimozemský ples.
Všechno bylo možné a já stále
nejradši stojím na východní skále
na východním břehu se zrakem upřeným,
jak na horizontální čáře se slunce ukládá do peřin.
Letos nám konečně vyšla účast na akci Armáda na Náplavce . Sešly jsme se tam s mou kamarádkou a jejíma dětma, což je vždycky velké pozitivum...
Žádné komentáře:
Okomentovat