snad nekonečný les,
snad vílí píseň z palouku,
snad mimozemský ples.
Všechno bylo možné a já stále
nejradši stojím na východní skále
na východním břehu se zrakem upřeným,
jak na horizontální čáře se slunce ukládá do peřin.
neděle 14. září 2014
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Letní podcastová scéna - Kocouři paní Figgové
Sledování aktuálního dění může způsobit jistou averzi vůči lidstvu. Stýkání s lidmi z vybraných sociálních bublin oproti tomu působí jako pr...
-
Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník. Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek ( syroovka , K...
Žádné komentáře:
Okomentovat