středa 3. září 2014

Průzory aneb mj. exaltovaný popis jedné procházky s kočárkem


Svižnou chůzí jsem procházela okolím, třímajíc v rukou madlo od kočárku, v němž zpívala dcerka předspánkové žalozpěvy. Když usnula, měla jsem čas si prohlédnout okolí a všimla jsem si, že podzim opravdu nastává. Je příjemné procházet těmi samými místy, která jsem s kočárkem a s pocitem mírného (?) zoufalství brázdila, když začínaly rozkvetát stromy. Nyní jezdím s vědomím, že dítě povyrostlo a je s ním řeč. A není to hubeňoučký rozježený skřítek, který nemluví řečí našeho kmene, pouze křičí nebo spí a netváří se, že by v budoucnu mělo být něco jinak. Jak rychle se vše změnilo!

Srdce mi zaplesalo, když jsem cestou mezi paneláky v okolí socialistického obchodního centra, zahlédla prostor ZA Prahou! Mrknul na mě zpoza panelů a vyvolal ve mně touhu zas prchnout někam mimo asfaltové cesty, strčit malou do šátku a přebalovat ji na pařezu. Případně dát sbohem vltavskejm břehům proklatejm a odstěhovat se někam do lesů. Ta touha ale není bolestná a zamávání přírody spíš potěšilo a dodalo naděje.

Myslela jsem, že až malá usne, usednu někam na lavičku a počtu si z knihy, kterou mi chvíli před procházkou přinesla pošťačka. Nakonec jsem to neriskla, nechala jsem ji spát, koneckonců malá je zatím kojenec a vzdělání nepotřebuje. Ale těším se na počtení v pauzách při kojení či ve vzácných momentech, kdy miminko doma spí. 

Dnes jsem hodně přemítala nad tímto veršem z Bible. Připouštím, že se jím řídím méně než bych měla. Mnohem. A že bych se měla snažit to napravit. S pomocí Boží...

Mt 6,33: Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude přidáno.

Žádné komentáře:

Okomentovat