pátek 31. ledna 2020

Nějaké hlášky dětiček

Abyste byli v obraze.
H. je teď 2 a půl.
T. je teď 5 a 3/4. Prostě skoro 6.



Manžel je na homeoffice. Zvedne se a jde si pro něco do kuchyně. H. na něj: Ty pacuj!




T. na mě: Tatínek jde do hospody, aby si odpočinul... od tebe?!

po chvíli povídá T.: Je to s náma príma, viď?



H. se mnou jde v parku, drží mě za ruku a poskakuje: Tohle nedělej. To je složitý. Já to umim. Běhnout a skočnout. I (pro) kluky je to složitý. To dělaj nochmální holky. Malý.




Reakce H. na to, když poprvé slyšela svoje příjmení: Nene, já šem nochmální holka!




T. cestou ze školky: Víš kde máš nos? Kdyby ses chtěla dloubat v nose, aby ses omylem nedloubala v puse.




H. skoro každý den: Já pívám. Ty budeš ticho!




T. skoro každý den: Buď teď chvíli ticho.

H.: LÁ LÁLÁLÁ LÁ LÁLÁLÁ



H. každý den: Kde je můj tatínek požád???




H.: Já še válim. Jako válec.




H. cucá limetku: Hmm to je dobý! Je to chladký a etě pávilý. (sladký a ještě pálivý)




T. má třísku v noze a jen zmíním jehlu, ječí na celý barák asi dvacet minut. já zcela vážně: Slibuju, že ti v tom nebudu rejpat, dokud mi to nedovolíš. (Dbám na to, abych tyhle sliby dodržovala.)

T. teatrálním rozechvělým hlasem: A proč ... bych ti to měla věřit?



H. v muzeu vidí jak ... ehm... se oplodňujou žáby: Hele, čvičí! Etě ňákou duhou ďabkou... (Hele, cvičí. Ještě s nějakou druhou žabkou. :-D)




H. když má uklízet: Bolí bíško. Muším opočinout.


H. když je pokáraná: Šem mutná.


T.: Nezlob už! H.: Já nedlobim, já plakam. Uá uá uá.




H. po vykonání potřeby do wc: Šem šukelka! No jó! Jednou se v téže situaci vyjádřila: Šem šukelka! Šem jako pán Ežíš. (Asi slyšela T., jak se ptala, jestli Pán Ježíš chodil taky na záchod.)




H. říká T.: T., máš láda čulání? T.: ne, mě to nebaví H.: Ale T.! Mušíš čůlat!


Dlouhé, podezřelé ticho. Ptám se muže, kde je H. Z koupelny se ozve H.: Počkej na mě, holim fousy!

Byli jsme v galerii moderního umění. H.: To bylo mužeum dobý. já: Líbily se ti obrázky? H.: Jo. Dihný.

T.: Já bych potřebovala boxovací pytel. Aby na něj nějaký malíř namaloval H.

8 komentářů:

  1. To je úžasné, nevím co víc k tomu napsat, ale hlášky Vašich dětí mi zlepšily den. Obdivuji H., že je schopna cucat limetku a ještě jí to chutná. Já bych to asi nedala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je s nima opravdu sranda. Občas se rvou a je to k zbláznění, ale průpovídkami si to žehlí.
      Myslím, že děti maj trochu plechové pusy co se týče citrusů. Znam víc takových, co od mimin milují okusovat citrony.

      Vymazat
  2. :-) :-) Ty děti jsou ve zlatém věku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, na tohle jsem se těšila a teď si to hodně užívám. :-D

      Vymazat
  3. Nádherné hlášky, pobavila jsem se a nostalgicky jsem zavzpomínala, když byly malé moje holky. Ani nevíš, jak lituju, že už jsem tenkrát neznala blog, nebo že jsem si aspoň ty jejich hlášky nezapisovala do sešitu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si to bohužel zapisuju jen tak namátkově, ale to bych musela psát pořád. :-)

      Vymazat
  4. Jsou to slaďoušci, taky si zapisuji výžblebty dětí a občas o tom napíšu, alespoň se to nikdy neztratí.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo. Proč by Vám to měla věřit???

    OdpovědětVymazat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...