sobota 25. ledna 2020

Mlha a podhoubí

Od začátku ledna jsem si říkala, jaký asi bude mít tento měsíc nádech. Co asi na něm bude tak silné, že se mi to vepíše do paměti. Zpětně mě vždycky překvapí, co paměť uchová jako důležité. Bude to určitě něco jiného, než co mi důležité připadá teď.

I když letošek zatím přinesl několik pěkných dní (sněhu v Lucembursku napadla zatím dokonalá nula), poslední dny jsou zahalené mlhou. Sice není nic vidět, ale atmosféra příjemná. Jak z hororu. Docela si mlhy užívám, protože jsou snesitelnější než čtyřicetistupňová vedra, která v loňském létě dvakrát lehce paralyzovala Lucemburk, a každopádně jsou lepší než otravný těžký déšť, jenž promáčí i tři bundy během jednoho dne. O botách ani nemluvím.

Zkrátka je pořádná mlha a je to fajn. 

Dneska mě právě přenesla časem o půl roku zpět, protože jsme se s H. byly projít v místech, kde jsme se procházely poprvé a naposledy v loňském červenci. Manžel byl se starší T. na bruslišti, tak jsme vyrazily obhlídnout jezírka a hřiště a šly jsme se podívat, jestli na nedaleké farmě budou i v zimě vidět nějaká zvířata.







Potkaly jsme osla v puntíkovaném kabátku.


V zimě se o anonymizaci postará obleční.


Ještě dvě fotky z Kirchbergu z pátku:



Vyhlídka do dálky.


Tak a teď to podhoubí.

Spousta lidí už na těhle houbičkách frčí, ale já jsem se až teď začetla do Mycelia od Vilmy Kadlečkové. Teď se uvidí, jestli rychleji přečtu všechny vydané díly než ona dokončí ona ten poslední, mezi fanoušky tolik očekávaný. Argo uvádělo, že rukopis závěru byl odevzdán na jaře 2019 a autorka na podzim téhož roku psala na fóru, že ještě píše a přibylo dalších 570 stránek. Očekávání jsou velká.



Össean a jeho posvátné houbičky. Teď už vím, že oči měl mít drobnější a vpadlejší.


Ale zpět ke knize. Proč mě zaujala a chytla? Protože má to, co má mít (podle mě) pořádná fantasy/scifi kniha. Kromě snesitelného jazyka a jakkoli napínavého příběhu má mít propracovaný svět, který chci navštívit. Svět, na nějž si chci hrát. Má ve mně vyvolávat chuť najít podobně postižené lidi a spiklenecky na ně pomrkávat: lodní össein, gleewarin, Rë Akkütlix? Hehe, já vím, co to je, pojďme si hrát na Össeany a nakreslit Pramáti Lodí! Pokud dosud nerozumíte, měli byste si knížku půjčit v knihovně a zkusit. Já se jdu vrhnout na druhý díl. :-)

Znáte Mycelium? Líbí? A jak si užíváte leden?


2 komentáře:

  1. Letošní zima je na sníh slabá i v Česku, sněžilo sotva jednou dvakrát a v Praze byl sníh během několika málo hodin pryč. Mlhy k podzimu a zimě patří, ale v Luxu mi přišlo, že za těch pár chladných měsíců, co jsem tam žila, bylo dnů bez mlhy fakt jen několik, a tam už mi to vadilo, chybělo mi sluníčko.

    Mycelium neznám, díky za tip. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já jsem byla ráda i za tu mlhu, teď má zas týden pršet. :-( To už nejde být s dětmi venku.

      Vymazat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...