úterý 7. března 2017

V očekávání

V předchozím příspěvku jsem prozradila, že jsme v radostném očekávání. Ráda bych sepsala, jak vše prožívám a jak se zatím liší moje zkušenosti z ČR a z Lucemburska.

Jsem teď za půlkou těhotenství. Zatím se mi zdá mnohem náročnější než to první, ale možná jsem jen vzpomínky na náročné momenty z minula vytěsnila. Snažím se pravidelně vést soukromé poznámky, abych příště věděla lépe. Řekla bych, že špatně mi teď bylo déle, než s T. Asi až třeba do 18tt. Ale i po 18tt se občas objevují nevolnosti, únava a nechuť k jídlu. A mnohem dříve než v prvním těhotenství se k tomu přidala i bolest zad.


Tolik k té subjektivitě. Co se týče přístupu ve zdravotnictví, není Lucembursko až tak odlišné od ČR, pokud člověk touží po nějakém přirozeném a neinvazivním přístupu. Pokud člověku stačí, že se k němu lidi chovají slušněji, pak je to asi v Lucembursku lepší. Takže podobně jako v ČR by člověk měl absolvovat třeba zubní prohlídku. Sice se bez toho dá porodit, ale člověk pak nedostane porodné. Nebo mám za sebou i zátěžový glukózový test, využila jsem těch dvou hodin k dočtení jedné knížky. A abych byla spravedlivá, mnohem víc věcí se dá (prý?) vydiskutovat. I tady ale záleží na lidech. (Ale během toho OGTT testu jsem pro sebe měla jednu místnost s lehátkem a nemusela jsem se tahat o židličky s důchodci jako v čekárně na poliklinice Prosek.

O porodu mám různé představy a chystám si různé záložní plány, ale dokud neproběhne, tak si je nechám spíš pro sebe, kamarádky a zdravotnický personál. Alespoň je podle referencí porodnice CHL (Centre Hospitalier de Luxembourg) zařízením vstřícným k ambulantním porodům a umožňuje i porody do vody. Ne třeba jako v ČR, kde prý běžně před samotným porodem z teplé vody rodičku vytahují.

Už mě svrbí prsty, jak bych nejradši začala tahat ze sklepa uskladněné malinké oblečeníčko a chystala jej do komody, ale říkám si, že je ještě dost času. Přípravy spočívají zatím v tom, že manžel dovezl do Lucemburska náhradní díly na kočárek, začínám kompletovat rozpůjčované šátky na nošení a zvažuju, zda tentokrát zkusím látkovat a kolik do toho investovat. (A také, jak se k novým látkovým plen

Co chci rozhodně zkusit jinak, je víc naslouchat miminku v případě kojení i v případě vylučování. Pokud bych viděla, že má potřebu vylučovat mimo plenku, pak zkusit vysadit nad misku či umyvadlo. A co se týče kojení, taky bych chtěla zkusit nechat to víc na miminku a neřešit případné odchylky v technikách. Inspirovaly mě i tyto stránky: http://www.prirozenekojeni.cz

Teď si užívám všechna žďuchnutí a kopnutí od miminka, nejvíc ta, která přes břicho cítí i někdo jiný. T. dostala francouzskou knížku o příchodu miminka do rodiny. Nebylo snadné najít nějakou, kde miminko nedostane flašku, nebo takovou, kde není detailně nakresleno, jak rodiče sourozence počínají, ale povedlo se. Nicméně maminka při porodu leží nazad a miminko z ní slavnostně vytahuje lékař. T. naštěstí nejvíc zajímá pupeční šňůra. A nemůžu jí vymluvit představu, že správné miminko musí mít zavinovačku a dudlík.

Překvapuje mě, jak vzácně velký věkový rozdíl mezi dětmi budeme mít. Hodně mých kamarádek teď čeká druhé v době, kdy prvnímu dítku budou cca dva roky. T. bude víc než tři. Jsem zvědavá, jak to bude prožívat. Četla jsem hororové zkušenosti, že tříleté děti nejvíc žárlí. Na druhou stranu už nemá plenky, ujde velkou vzdálenost bez kočárku a umí mluvit.

Věkový rozdíl tří let ale nebyl plánovaný. Mysleli jsme, že k nám druhé miminko přijde dřív. Prozradím, že přišlo až tehdy, když jsme se přestali "snažit" a já se přestala soustředit na svůj cyklus. Což se ale nemohlo stát na základě něčí rady, ale vlastního uvědomění toho, jak je nešťastné lpět na tom, že chci být těhotná. Že to není něco, co bychom měli jen ve vlastních rukách, a proto je občas (nebo vždy?) nejlepším řešením nechat to na vůli Nejvyššího.

I když to člověk odříkává denně, tak říct a myslet vážně "buď vůle Tvá" je velkým každodenním bojem s vlastním egem a mnoha touhami. Nevím, jak bude těhotenství pokračovat, doufám v nejlepší, ale nezbývá než odevzdat sebe, dítko a vůbec celou rodinu do rukou Božích.

Žádné komentáře:

Okomentovat