pondělí 6. března 2017

Tříletá puberta a jiné novinky

T. budou brzo tři roky. Nepsala jsem moc časosběrných záznamů, ale přijde mi, že teď zažívá (a bude zažívat) velké skoky a bylo by fajn je zmínit.

Například s ní tříská taková celkem roztomilá pubertička. Občas jsem z ní sice na mrtvici, občas ale nevím, jestli ji dřív pokárat, nebo běžet vedle se nenápadně chechtat. 

Nejvýrazněji se to projevuje tak, že odmlouvá a dělá, že neslyší. Obzvlášť pokud po ní chci takové hrozné věci, jako oblíct se a vyrazit ven. To je pak samé: "Nejozumím." "Nebudu se obíkat." "Maminko, nic nepovídej." "Nepočebuju ven." A pod. Mocným lákadlem je pouze, pokud jdeme na hřiště, a ještě lépe, pokud se tam máme vidět s někým známým.

Výše je ale vidět důležitý bonus, který u dítěte zvláště oceníte: Umí mluvit. Normálně, ve větách. Občas trochu patlá a občas si skloňuje a časuje podle svých vlastních vzorů, ale dá se s ní o lecčem debatovat. Trochu přichází období "póč", hodně se ptá: "A co znamená...(když někdo zmzne, když je někdo opatnej, ...)?"

V listopadu se přestala kojit a od té doby usíná i jakž takž sama. Někdy se chce tulit a poslouchat či sama vyprávět pohádky. Ale čím dál častěji se po pohádce a modlitbičce otočí ke zdi, nechá si dát
pusu a křížek a "dobou noc" a do několika minut je tuhoň.

Růžencové obrázky

Jak roste, je i vnímavější ve věcech "víry". I když jí to asi zatím jako nějaké nadpřirozeno nepřipadá, proto těžko mluvit o víře. Spíš vrůstá do toho, co děláme a co jako rodina považujeme za důležité. Všímá si, že se modlíme, že chodíme do kostela, učí se od nás odposlechem slova modliteb. Čas od času se vybičuju a vymyslím pro ni i nějakou aktivitu, či pomůcku, ale nejsem v tomhle ohledu moc pilná.

Od ledna chodí dvakrát měsíčně do české školky a v září zřejmě nakonec půjde do skutečné denní školky, buď francouzské nebo lucemburské. Zatím ještě do nepovinného ročníku, takže si budeme moct rozhodovat, kdy do výuky půjde a kdy ne. (V Lucembursku bohužel začíná povinná školní docházka ve 4 letech. Z vyprávění mám pocit, jakoby dítě v tu chvíli připadlo státu. Snad to nebude tak zlé.)


A o něco dřív, než ji potká tato velká změna, stane se, dá-li Bůh, starší sestřičkou...

O tom napíšu víc příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat