neděle 12. března 2017

Uplynulo

* Pobyt v Česku měl mimo jiné výhodu v tom, že jsme tam dotloukli konec února a začali březen. Takže jsem se vrátila do Lucemburska a koukám, že je už skoro půlka března a to je skoro už doopravdy jaro. Dneska tomu i odpovídalo počasí.


* Také jsem měla čas občas poslechnout nějaké povídání na youtube.
Sdílím například toto:


Nesouhlasím s některými názory, například nejsem úplně zastánce evoluce a připodobňování člověka ke zvířeti, ale některé myšlenky a postřehy zaujaly. 
Například vysvětlování, proč je nejhorší počet dětí dvě. Zhruba od 26. minuty. Nejspíš to tak nemusí být vždy, ale v charakteristice prvních dětí se celkem trefuje. Oba s manželem jsme nejstarší děti a zatím jedno, ale napořád první, máme doma. Všichni jsme (byli) exemplární případy mrňavejch rozumbradů. 

Akorát tedy co se týče konceptu Rozšířené rodiny, tak nevím nevím, jestli budeme schopni něco takového spřádat v našem okolí. Dnes jsem potkala DVĚ sousedky, o nichž vím, že mají děti v rozmezí 1 roka a 4 let a obě jsem byla schopná pouze POZDRAVIT. Ještě by mohli vymyslet, jak se má se sousedy skamarádit těžký introvert, který bývá nervózní i při psaní mailů. Zatím nám s mužem nezbývá než táhnout břemeno péče o rodinu jen "nepřirozeně" (?) na našich dvou hřbetech. 

* Na "prázdninách" v Čechách jsem se dostala i ke čtení. Nejzásadnější kniha se mi ale dostala do rukou až den před odjezdem, takže jsem četla v letadlech a na letištích, zatímco T. spala nebo si vybarvovala omalovánky. Tou knihou je Anežka od Viktorie Hanišové. Velmi doporučuju.  

Naopak nedoporučuju knihu Bez domova, kterou jsem si přečetla jen proto, že se odehrává v Lucembursku. Pasáže o Lucembursku jsou vtipné, zbytek je k pláči.  



Jazykovým zážitkem pro mě byla četba Domu na předměstí od Karla Poláčka. Málem bych zapomněla, jak krásně to zní, když píše knihu někdo, kdo doopravdy umí česky. 



Žádné komentáře:

Okomentovat