pátek 14. listopadu 2014

Moja strana, moja Bălgaria! I.

Osobní zápisky z cesty po Bulharsku LP 2013

Hodně lidí rádo zdůrazňuje, že nejsou turisti, ale cestovatelé. Přiznám se, nejsem cestovatel, ani omylem. Jsem nejhorší varianta turisty a jsem ráda, že se mi turismus v zahraničí nepřihází moc často.

V Bulharsku jsem byla tři týdny po svém křtu, proto nechávám zápisky, které se týkají víry. Bez nich by poznámky nebyly celé.

Žalm 98
Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.
(…) s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!
Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory, vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi.

27. 4. 2013
7h10m
Březová nad Svitavou: Panoptikum zašlého času; kostel Letovice

Koczko – filmy o horách | Poprvé na Slovensku, cha |

10h
Slovensko. Bulharská hudba.
Všechny spoluúčastníky si pamatuju podle profese spíš než podle jména.
Pan řidič nás vyděsil potenciální absencí svého pasu.

Osazenstvo Barči, našeho autobusu: pan řidič připomínající Ozáka z Comebacku, rodina S., což byli vlastně průvodci: maminka – bývalá učitelka, nyní profesionální průvodkyně, tatínek – ředitel gymnázia, syn H. – středoškolský profesor zeměpisu a odborník na krasy a pseudokrasy. Dále s námi jeli jejich známí, s nimiž již v minulosti cestovali. Nezapomenutelný byl Vv. – upovídaný chlapík, historik, zaměstnanec muzea, milovník vlaků, pak B., postarší pán ale cestovatel po celém světě, Z. – truhlář a taky cestovatel. Pak dvě dámy v nejlepších letech, myslím, že se obě jmenovaly Z., ale už nevím. Další osazenstvo tvořili studenti gymnázia a tatínek v námořnickém tričku, totiž tatínek dcery, která nakonec nejela. Pak si ještě matně vzpomínám na jednoho archeologa a dvě mladé dámy, J. a H. No a já a můj tehdy-snoubenec-V. Přiznávám, že jsem byla asi nejvyděšenější ze všech, celou cestu mě jímala hrůza, že někdo uklouzne na skále, že se zřítí autobus, že bouchna sopka, že není široko-daleko katolický kostel. Docela se divím, že si mě V. po té cestě vůbec vzal. Mělo ho to varovat.

11h
horkovbuse2.jpg
Maďarsko. Přestávám rozumět.
Jazykově jako bych vjela do Číny nebo tak.
V autobuse horko na umření.

horkovbuse1.jpg

Údajně jediná zajímavá věc v Maďarsku nějaké vápencové pohoří s termálním krasem, typ jako Andrlův vrch, ale ten je spíš pískovec a opuka.
Maďarská benzínka – Babylon; autorizovaný apple seller. Seriózně vyhlížející pánové s řetězy kolem krku se snažili turistům střelit iPhony, zajímavé, že neměli krabičku s návodem a nabíječkou. No toto.

Uvážíte-li ovšem, jak je vám prospěšné mít ho za přítele a jak vás miluje, snesete i ono trýznivé vědomí, že máte být dlouho s někým, před nímž pociťujete, že je tak nebetyčně jiný.
Terezie z Avily

Danilo Kiš *Subotice
Severní část Vojvodina. Hl.město Nový Sad, ubytováni blízko okraje města.
V Novém Sadě univerzita.

17h-19h
Srbsko. Docela dlouho nás drželi na hranicích.
V hospodě Na cośku pivo Jelen, měli Staropramen, ale ten servírka nedoporučila. Hospoda autentická. (Po ulici prošli policisté, ze kterých jde na Balkáně respekt. Potenciální problém = pivo před nezletilými. Naštěstí šli dál…) Jinak dojem: spousta nového a komerčního a zároveň spousta chudého a chaotického. Divná jsou všude roztroušená torza budov, některé jsou asi na věky rozestavěné ambiciózní projekty, někde to jsou zřejmě rozpadající se staré budovy, protože některé měly i staré klenby. (Také zbytky po válce.)
JE TU NEKLID!

!Antologie bulharské prózy: Narodili jsme se jako draci!

crno vino

Bulharská hudba je matroš.

28. 4. 2013 DUNAJ <3
Ke snídani párky a divné chleby s marmeládou. Teď zas vyčerpávající cesta, ale už snad ne tak dlouhá.
Pohoří Stara Planina.
Alpínsko-Hercynské vrásnění.
Oživení reliéfu v třetihorách.
Niš → odtud vidět obrovská hora.
NIŠAVA
v Bulharsku o hodinu víc 15h&16h Bulharsko, horko, ale čas na přemýšlení: třeba kolem jsou lidi rozličných profesí a já uvažuju, co já jednou budu dělat. Krom toho je mi z této perspektivy milo přemýšlet o budoucnosti s V.


29. 4. 2013
Včera to bylo zvláštní a v mém případě mnoho selhání.
Sofia. Na jednom náměstí stála mešita, synagoga a pravoslavné kostely. (Římskokatolický kostel byl drobet upozaděn, navíc moderní architektura, škoda. Ale aspoň že tam byl.) Centrum bylo hezké, vypadalo jako jiná evropská města, ale stačilo popojít a člověk narážel na chudobu. V parku se bavili Bulhaři šermem, provazochodectvím aj.
Pak Blagoevgrad. V noci jsme asi hodinu bloudili ulicemi, než jsme našli náš hotel. Nevím, jestli ustojím letos druhé Velikonoce. Můj vnitřní čas je naladěn na očekávání Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha Svatého.
Ať jsme kdekoli, vidíme zasněžené vrcholky pohoří Rila a Pirin.
Dnes má být 30°C.

Stobské pyramidy.
Stával tu kostel sv. Prokopa, jediný v B.
V. leze někam na horu, snad se v pořádku vrátí. Na zerodované pěšině stačí podklouznutí a člověk se zabije o vrcholky „pyramid“.
Rilský klášter, koupili jsme si mističky, pro mámu krabičku – snad ocení.
S V. chuť studovat pravoslaví – čistě akademicky, samozřejmě. Proč mají v chrámech takovou tmu?
COMPLEX VALDIS (tam jsme byli na jídle)
soda, tarator, pileška, kaverma, telečko škembe čorba. Taky jsme poslali 1. pohledy.
V Bulharsku mají bílý chléb.

Večer: Baba Vanga – jakási věštkyně, „modernistický“ pravoslavný kostel a současnýma ikonama.
Jezírka se 75°C, bambusový háj a sopka.

30. 4. 2013
Chudák V. má smůla na „národní kuchyni“. Včera si omylem objednal dršťkovou, pak předním přistálo kilo šopáku a dnes ke snídani koláč s balkánským sýrem a podmáslím.

Nechápu bulharské hotelové koupelny, kde je záchod, umyvadlo a sprcha v jedné místnosti. Bez závěsu, bez zástěny.















Kostel narození Ježíše z Panny Marie.
Slepice na stole.
Byli jsme svědky asi ranních chval – Bulharští průvodci nevěděli, co to je! A to jsou to vzdělanci.
Cesta kolem Melnických pyramid – hotový Grand Canyon. Překrásné pohledy na skály kolem nás. Kolem dokola vysoké hory. Lezli jsme po zvětralé pískovcové pěšině s rozbitým zábradlím, přidržovali jsme se stěny, jak kdybychom lezli po římse. Někdo při tom dokonce málem zašlápl želvu. Zpátky dolů jsme šli po cestičkách obklopenými kameny a květinami, vypadalo to jak skalka. Je vidno, že jsme na jihu. Pak jsme šli vyschlým písčitým korytem řeky.

Ž 145

Bulharská mafie = mutri. Podnikatelské baroko = mutraland.
Pořád nějaké zastávky kvůli přehřátemu autobusu. (Říkali jsme jim fotopauzy, skutečnost je, že mnoho krásných fotografií vzniklo takhle od silnice, kdy si Barča dávala oddych. Přece jen to byla starší dáma a vyjet ty bulharské stezky jí dávaly zabrat.)

Část Rodop jm. Dambraš.  

Viděla jsem poprvé v životě pastýře s holí, jak pase stádo.

Pomaci, bulharští muslimové, konkrétně ženské odění:
muslimka2.jpgmuslimka1.jpg




1. 5. 2013
V hotelu je bazén, údajně termál, tak jsme večer plavali pod tmavnoucí oblohou.

Dneska jsem měla divný sen, v němž mě lidi přesvědčovali, že bych měla studovat ještě 4 obory, mezi nimi farmacii a ekonomii, abych mohla být zdravotní sestra u zubaře. Fakt divný.
Teď se procházíme mezi klíšťaty a římskými zříceninami. Ze současné, bulharské perspektivy mám pocit, že můžu všechno stihnout. A že se můžu ponořit do diplomky. Krom toho mi přijdou zajímavé profese ostatních lidí v autobuse, i místa, odkud jsou.

Kovačevica

Zdejší Karel Gott: Emil Dimitrov - hraje nám tu v bratrské krčmě. Jsme blízko Turecka. Dali jsme si tureckou kávu v džezvě a baklavu.
Asi nebudu mít tolik suvenýrů jako kulinářských zážitků.
V Ribnovo je gymnázium.

2. 5. 2013
Včera ještě proběhla party u S-ů na pokoji, při níž jsme si povídali.

Kras vzniká rozpouštěním (vápenec a jiné rozpustnosti), pseudokras vzniká jakkoli jinak.

Dnes se mi zdálo, že jsem zapomněla gongem ohlásit čínskou soutěž v provazochodectví.

Karbanátky u Dospatského jezera.

Napadlo mě zpětně, že centrum Sofie je takový druhý současný Jeruzalém.
A taky, proč naše nové kostely nevypadají jako kostely, zatímco nové pravoslavné kostely vypadají tak, že je člověk pozná.

Trigrad.
Docela nuda, ale zítra nás čeká dlouhá túra, jen nevím, do čeho teď píchnout. Že by krátká procházka a pak četba sv. Terezie z Avily?

Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat