pátek 10. ledna 2014

6. korálek

Po dobu čekání, hladovění a mačkání žíly před laboratoří jsem zhltla (vida, zas tak jsem nehladověla) román Spratek od Torey L. Hayden. Jak nesmírně mě potěšilo, když jsem hned po propuštění z čekárny v knihovně sehnala další díl. To se nestává často. Kniha je vlastně takový román-neromán-případová studie, čemuž odpovídá forma: jazyk sám nepřitahuje pozornost, žádnou slast jakou ve mně vyvolává například Dykův Krysař nečekejte, jazyk je upozaděn, aby mohl být předán příběh. Možná to je dobře, kdyby se autorka snažila o vzletné hříčky, mohl by z toho být kýč, nebo by se to náhodou mohlo podařit a šťouralové by v tom hledali něco navíc. On totiž ten příběh je silný a dojemný, takže kýčem by mohl být snadno. A chceme-li se šťourat, můžem číst třeba Hodrovou. Ke čtení mě nemotivoval jen volný čas v čekárně, nejen touha dozvědět se, jak to dopadne, jestli hrdinku čeká nějaký progres, nebo jestli je ztracený případ, ale i to, že mě dost fascinují lidská narušení. Narušení jsme vlastně všichni, někteří víc a někteří míň. I sebelepší rodič je narušený a dítěti ubližuje, i když se jen snaží "o jeho dobro". Na druhou stranu rodiči nikdy nic jiného nezbývá. (Není to tak depresivní, když si člověk uvědomí, že jediný dokonalý je Bůh a ten Bůh o něj má zájem.) Což teprve, když dítěti někdo, komu bylo strašlivě ublíženo, ublíží také. (Jak z toho ven? A jde to?) Ve škole při ZSV nás učli, že děti, které vyrůstají bez lásky nejsou schopny "normálních" vztahů._1 Zajímá mne, jestli je možné to zmírnit, napravit, znormálnit? A pokud jsme všichni narušení a ubližující narušitelé, kde je ta norma, k níž je záhodno se přiblížit? (Že by se mi rýsovalo téma na diplomku v rámci pedagogického modulu?) Proto jsem s takovou radostí objevila v knihovně další díl Tygřice, tam se totiž vypráví o dospívání a dospělosti hrdinky knihy Spratek.

_1
K tématu doporučuji tento snímek: http://www.csfd.cz/film/257679-deti-bez-lasky/
Nutno zmínit i protikladný názor: Autorka knihy Eunuška Germaine Greere jde tak daleko, že vztahy, které v současné společnosti vnímáme jako normální, tedy hluboké vztahy k rodičům, přátelům a partnerům, považuje za nesprávné, protože lidi příliš spoutávají. 


P.S.: Když jsem byla v bufetu u polikliniky doplňovat kalorický deficit, pobavilo mě velice tamější retro: 


 A já asi musela bavit ostatní strávníky tím, jak jsem si fotila plastový košík a kafe ve starém hrnku. Z retro-vintage-olckul důvodů doufám, že se mi takové hrnky na kafe podaří sehnat. 

Žádné komentáře:

Okomentovat