neděle 21. října 2012

Proč bych nemohla být minimalistkou

Už podruhé v životě jsem se přes něco překlikala na české stránky minimalistů: 

Poprvé mě články zaujaly, zdály se mi inspirativní, ale něco mně na nich nesedělo. Usoudila jsem, že to zkrátka není přístup pro mě a víc jsem se tím nezabývala, ale teď, při druhém setkání jsem si uvědomila, v čem tu nesrovnalost vidím. On totiž je minimalismus a minimalismus. Někomu se zkrátka líbí poloprázdné interiéry s jedním designovým prvkem, někdo jiný zas nepotřebuje k životu výdobytky civilizace a spokojí se s několika kousky oblečení. Jiný třeba spontánně cestuje s batůžkem a pasem. A někdo vyznává ... minimalismus. Tak moc, že má minimalistické stránky s černým textem, bílým pozadím a redukovaným html, fotí minimalistické fotky, třeba i nosí minimalistické obleční. Netuším, hádám. 

Stejně tak netuším, ale ani nehádám, proč někdo, kdo se svým životem udělá tak zásadní věci, jakože se pod vlivem textů Lea Babauty odpoutá od touhy po zbytečnostech, nebo se alespoň ku prospěchu žití snaží tyto touhy eliminovat, neodpoutá od svého pojmenování. Které ještě, ó hrůzo, obsahuje akademickými-škatulkami-smrdící příponu -ismus. Nemám v zásadě nic proti, když někdo vyznává nějaké učení/víru/cokoli a tohle svoje vyznání staví před skutky, sama to dělám. Jen v tomhle případě mi to přijde proti samotnému smyslu minimalismu. Proč tak zdůrazňovat "učení" minimalismu, proč o něm psát knihy a návody, když můžu žít svobodně a odpoutaně i tak. Ze všech těchto praktik mám dojem, že minimalismus v tomto pojetí získává téměř náboženský nádech a všechny ty příručky a tipy, ne kvůli tomu, co je v nich psáno, ale kvůli tomu, že a jak jsou vůbec psány, připomínají jakási "desatera". To všechno na minimalismu mi přijde příliš neminimalistické. Z toho důvodu, ač si ráda přečtu nějaký m-článek*, se mi označení m-jednání příčí. Když něco ve svém životě zjedodnuším, udělám jinak a nezvykle, tak to prostě zjednoduším a udělám jinak. Ale neznamená to, že budu "zavádět minimalismus do svého života", jak píše Magdaléna Katolická. 

Kdysi, snad v nějakém starém čísle Živlu ze sladkých 90. let, jsem četla názor, že "skutečný cyberpunker"** by si nikdy nedal přezdívku obsahující "cyber". Vidím v tom jistou analogii... 

** To je taky celkem roztomilá kategorie, když už jsme u toho.

2 komentáře:

  1. Ha! Taky jsem na tyhle "sektáře" koukala a podivovala se přesně nad tím, co ty. Sama jsem minimalista v tom, že mám ráda jednoduché, čisté věci s co nejmenším počtem prvků, ať už se to týká jakéhokoliv odvětví (psaní, webovky, oblečení, filmy atd.) To o sobě vím, ale zas to nikomu necpu a nesnažím se z toho udělat alfu a omegu svého životního stylu. O to víc mě zaráží, že o tom někdo píše nejen knížky, ale ještě v duchu sektářských zásad a pravidel sepíše něco jako na http://www.mnm-list.cz/ .

    Hlavně si myslím, že pokud "jím méně, stačí mi méně, kupuji méně" není to o minimalismu, ale o nastartování švihlého stylu života v intencích hare-krišnovců a jim podobným :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten jejich guru Leo Babauta přímo prohlašuje, že je zenbudhista. U těch Čechů to tolik výrazné není. Ale včera, když jsem m. víc zkoumala, jsem si všimla ještě jednoho m-článku o tom, jak se vypořádat s okolím, chci-li být minimalistou, a vyznívalo to opravdu hodně sektářsky. Dost tam to svoje hnutí nadřazovali normálním vztahům a to souvisí právě s východními naukami, které i mezlidské vztahy považují za iluzi, od které je nutné se odprostit. Takže jo, rozhodně to čiší i z těch článků, kde se to "nepřiznává".

      Vymazat

Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...