středa 2. listopadu 2011
Den 1.
Věže rostou z polí střech, na kterých klapou podpatky andělů. Zřejmě ždímali vlasy příliš usilovně, tramvaj tak musí rozrážet lesk silnice. Jak tvarem housenčím, tak cinkáním parceluje svět. Jestliže siréna svět krájí, pak cinkání tramvaje z něj kus udrobí. Právě ta ruka anděla, ještě mokrá od vlasů, nasypala drobky času za okno. Chtěla jsem přiběhnout zobat s holuby, ale dveře na střechu jsou zamčené.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Od léta do léta
Za poslední rok se toho hodně změnilo. Respektive... ani ne nějak razantně, ale spíš průběžně. Pomalu přesouvám děti z domácího vzdělávání d...
-
...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/dení... -
Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní ...
Žádné komentáře:
Okomentovat