...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/deníku/kroniky se historií pomalu stává. Od roku 2020 dělám svým dětem takovou vzpomínací knihu, ve které je zaznamenáno, co jsme spolu prožili. Jsem založením rodinný archivář, tak mě to i hodně baví. Věci jako deník miminka mi nikdy moc nešly, protože v miminkovském období prvního dítěte mi nefungoval mozek a u dalších dětí to byl takový fičák, že jsem byla ráda, že jsem obstarala základní úkony a úkoly, a pokud jsem něco miminku sepisovala, tak leda v kontextu aktivit celé rodiny. Aby toho nebylo málo, tak píšu svoje deníky a ještě píšu "třídní knihu" jako doplněk k domškoláckému portfoliu, kde jsou záznamy toho, co jsme doma probírali.
Naše kroniky nepíšu do sešitů, ale používám na ně pořadače, děrované papíry a eurofolie. Záznamy se tak dají doplňovat zpětně, případně se k nim dají doplnit obrázky dětí, apod. Málokdy jsem vzorná a tvořím záznam hned po akci, většinu nějakou dobu schraňuji vstupenky, prospekty a obrázky dětí a pak je nasáčkuju do pořadače a opatřím nějakými komentáři.
Zde je několik fotografií na ukázku a pro inspiraci:
úterý 15. července 2025
Naše rodinné deníky...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pod letní oblohou
Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní ...
-
Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník. Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek ( syroovka , K...
-
Široké hluboké jsou ty genealogické tůně a já jsem se rozkročila opravdu pořádně. Přemýšlím, že bych zejména pro své příbuzné zpracovala něj...
Píšu od narození vnučky....a té za každý rok dělám ještě i fotoknihu.
OdpovědětVymazatPřeji hezké léto. Eva
To je taky moc hezký nápad, když to dělá babička vnučce! Naše babičky z obou stran mají pět vnoučat, takže to už by bylo jak kronika malé vesničky. :D
VymazatTo je hezké. :)
OdpovědětVymazatAch jo, zavedli jsme výletní deník, ale nějak jsem nestíhala všechno doplňovat a jak to dopadlo? Pořád jsem to dokládala, odkládala, když výlety přibývaly, spíš mě to odrazovalo... a tak v něm tři roky není nic. Mohla bych dopsat aspoň ty nejlepší.
Jestli můžu poradit, tak mně pomáhá, nechtít po sobě všechno a dokonale. Doplňovat to, na co si vzpomenu. Případně, pokud vynechám a nechci se k tomu vracet, tak se nevracím a akorát napíšu to nové. Beru to tak, že člověk stejně nemůže zachytit všechno a jde o to, aby to dělalo radost, ne tlak. :-)
VymazatAch, to je krása! U prvních dvou jsem to nějak ještě dávala, ale teď jsem pozadu asi o 5 let a to mě děsí (a kdyby zrušili blogger, tak asi nemám vůbec nic)... ten nápad s eurofoliemi asi s dovolením převezmu, to bych mohla dát.
OdpovědětVymazatDíky. Je vlastně velmi nápomocné neplánovat to nějak estetické, ono se to pak nakonec vyvrbí.
VymazatNic takového nemám, ale ráda se na to u někoho dívám :)
OdpovědětVymazatTaky se na to ráda dívám u ostatních, nakonec mě to motivovalo tvořit vlastní. :)
VymazatPěkné to máš! Zrovna tu sedím nad deníkem miminka a blbě se to z hlavy loví, po roce a půl... :D
OdpovědětVymazatAno, to věřím. U nás se realizoval deník miminka jen pro první dítko a ještě byl dost divný, jak byl předepsaný. :-D
Vymazat