úterý 15. července 2025

Naše rodinné deníky...

...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/deníku/kroniky se historií pomalu stává. Od roku 2020 dělám svým dětem takovou vzpomínací knihu, ve které je zaznamenáno, co jsme spolu prožili. Jsem založením rodinný archivář, tak mě to i hodně baví. Věci jako deník miminka mi nikdy moc nešly, protože v miminkovském období prvního dítěte mi nefungoval mozek a u dalších dětí to byl takový fičák, že jsem byla ráda, že jsem obstarala základní úkony a úkoly, a pokud jsem něco miminku sepisovala, tak leda v kontextu aktivit celé rodiny. Aby toho nebylo málo, tak píšu svoje deníky a ještě píšu "třídní knihu" jako doplněk k domškoláckému portfoliu, kde jsou záznamy toho, co jsme doma probírali. 

Naše kroniky nepíšu do sešitů, ale používám na ně pořadače, děrované papíry a eurofolie. Záznamy se tak dají doplňovat zpětně, případně se k nim dají doplnit obrázky dětí, apod. Málokdy jsem vzorná a tvořím záznam hned po akci, většinu nějakou dobu schraňuji vstupenky, prospekty a obrázky dětí a pak je nasáčkuju do pořadače a opatřím nějakými komentáři. 

Zde je několik fotografií na ukázku a pro inspiraci: 










Tvoříte si také podobný rodinný deník? Nebo máte dokonce nějaký z dětství?

10 komentářů:

  1. Píšu od narození vnučky....a té za každý rok dělám ještě i fotoknihu.
    Přeji hezké léto. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je taky moc hezký nápad, když to dělá babička vnučce! Naše babičky z obou stran mají pět vnoučat, takže to už by bylo jak kronika malé vesničky. :D

      Vymazat
  2. To je hezké. :)
    Ach jo, zavedli jsme výletní deník, ale nějak jsem nestíhala všechno doplňovat a jak to dopadlo? Pořád jsem to dokládala, odkládala, když výlety přibývaly, spíš mě to odrazovalo... a tak v něm tři roky není nic. Mohla bych dopsat aspoň ty nejlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli můžu poradit, tak mně pomáhá, nechtít po sobě všechno a dokonale. Doplňovat to, na co si vzpomenu. Případně, pokud vynechám a nechci se k tomu vracet, tak se nevracím a akorát napíšu to nové. Beru to tak, že člověk stejně nemůže zachytit všechno a jde o to, aby to dělalo radost, ne tlak. :-)

      Vymazat
  3. Ach, to je krása! U prvních dvou jsem to nějak ještě dávala, ale teď jsem pozadu asi o 5 let a to mě děsí (a kdyby zrušili blogger, tak asi nemám vůbec nic)... ten nápad s eurofoliemi asi s dovolením převezmu, to bych mohla dát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Je vlastně velmi nápomocné neplánovat to nějak estetické, ono se to pak nakonec vyvrbí.

      Vymazat
  4. Nic takového nemám, ale ráda se na to u někoho dívám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se na to ráda dívám u ostatních, nakonec mě to motivovalo tvořit vlastní. :)

      Vymazat
  5. Pěkné to máš! Zrovna tu sedím nad deníkem miminka a blbě se to z hlavy loví, po roce a půl... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to věřím. U nás se realizoval deník miminka jen pro první dítko a ještě byl dost divný, jak byl předepsaný. :-D

      Vymazat

Pod letní oblohou

Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní ...