Rok 2024 byl vážně divoký. Děkuju asi hlavně medikaci, že jsme to ustáli, překvapivě občas i s humorem.
Na jaro jsme naplánovali rekonstrukci v domě. Bylo potřeba udělat elektřinu, což znamená rozkopání a vystěhování celého domu. Takže jsme k tomu přidali i podlahy, terasu, aj. Museli jsme všechny věci nastěhovat do garáže, takže jsem měla flashbacky ze stěhování v roce 2021, což byl stres level milion. A letos jsem si díky této akci opět dopřávala kortizolové lázně.
Nemohli jsme být během rekonstrukce v našem domě, tak jsme hledali krátkodobý podnájem. Našli jsme jeden byteček nedaleko naší čtvrti, tak jsme jásali, že nás to nezruinuje a že děti to budou mít kousek na kroužky. Měli jsme se stěhovat den po oslavě narozenin jedné z dcer. Oslava proběhla v parku, všichni byli spokojeni, když odjížděli poslední hosté, zazvonil manželovi telefon a dozvěděli jsme se, že v onom bytě praskla voda, je celý zatopen, takže není možné se do něj nastěhovat.
Ještě ten večer jsme našli byt v centru Prahy, který se nečekaně uvolnil ve stejnou dobu. Byt byl asi ještě menší, ale v podobné cenové hladině. Tak to vypadalo, že se situace uklidnila a teď se akorát musím hodně věnovat dětem, aby muž mohl v klidu pracovat a vydělávat, protože rekonstrukce i náhradní bydlení jsou dost nákladné záležitosti.
Týden po začátku rekonstrukce přišel náš drahý živitel o práci.
Naštěstí si brzy našel jinou práci, ale stejně jsme měli měsíc výpadek příjmů, což jsme přesně potřebovali.
Někdy v té době si prostřední dcera zlomila ruku, když byla u babičky.
Potom jsme se samozřejmě stěhovali zpátky a stavební firmy přišly s vyúčtováním, které bylo výrazně vyšší, než bylo v plánu. Klasika. Manžel zasedl k fakturám a zjistil, že minimálně třetinu částky navíc mají špatně spočítanou.
Samozřejmě jsme se nevrátili do zařízeného domu. Všechen nábytek byl buď uprostřed obýváku nebo v garáži, takže jsme skoro celé letní prázdniny vybalovali.
Dopřáli jsme si jen krátkou dovolenou na Karlovarsku, kde se nám taky přihodila taková už typická situace: když jsme jeli na místo, volali nám z ubytování, že mají na pokoji závadu, takže nám musejí na jednu noc najít náhradní ubytování. Což pro nás nakonec vyšlo jako bonus, protože náhradní penzion měl bazén a děti si mohly zaplavat.
Od září do listopadu jsem trávila víkendy mimo domov, protože jsem si dělala masérský rekvalifikační kurz. Od listopadu do teď jsem se snažila najít jakékoli pracovní uplatnění na malý úvazek, abych mohla stále učit děti doma, ale neúspěšně. Děti doma teda stále vzdělávám, ale příjem zatím nemám žádný a jsem trochu bezradná.
Vypadá to, že to bylo náročné, ale přitom jsme toho prožili hodně pozitivního:
- Máme opravenou elektriku v domě a místo strašných koberců a staré podlahy máme novou pěknou podlahu, která by se vytírala jedna báseň, kdyby se na ní neválely tuny hraček a hromádky oblečení.
- Když jsme bydleli v centru, tak jsme navštívili hodně muzeí a pěkných hřišť, kam se obyčejně nedostaneme.
- Zatímco si prostřední dcera nechala píchnout uši na naušnice, já jsem si nechala propíchnout nos a hrdě nosím piercing.
- Mám konečně pocit, že umím něco, co každý neumí (masáže), a na kurzu jsem trávila čas s jinými dospělými lidmi, což bylo osvěžující.
- To že jsme si poradili v různých náročnějších situacích nás, myslím, docela spojilo.
- Jo a... zhubla jsem 12 kilo, začala jsem chodit na jógu a cítím se mnohem lépe, jen doufám, že si to teď o Vánocích moc nepokazím. :-)
