Ležím na trampolíně na zahradě a chytám trochu slunce.
Čtyřletá se ke mně přitulí: Budeš mi chybět, maminko.
Já: Co? Já nikam nejdu.
Čtyřletá: Nemluv a nesměj se, hraju si, že seš mrtvá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pod letní oblohou
Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní ...
-
Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník. Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek ( syroovka , K... -
Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...
:-D
OdpovědětVymazatMilé dieťa. ;-)