čtvrtek 13. června 2019

Co jsme zvládli v květnu?

Práce maminky v domácnosti je dost nevděčná v tom, že jak pořád přibývá další a další a jak jsou výsledky té vykonané někdy až moc brzo zmařeny, člověk za sebou ten výkon moc nevidí. K zápiskům vděčnosti a todolistům proto přidávám ještě seznam poplácávání se po ramenou. Když si říkám, jestli jsem se moc nepoflakovala, tak se pokusím najít si čas a sepsat si, co jsem zvládla. Několikrát se mi teď totiž stalo, že jsem měla pocit, že jsem neudělala tolik věcí, co bych potřebovala. Pak jsem se zamyslela a vzpomněla jsem si, že jsem toho naopak udělala opravdu dost, i třeba složitější věci, ale do večera se mi to vše vypařilo z hlavy a já seděla u počítače s pocitem zmaru. V pondělí jsem například po dlouhém odkládání složila a protřídila H. šuplíky s oblečením a do několika minut jsem o tom nevěděla. Třeba mi tyhle seznamy pomůžou přestat se bát nadcházejících dní, pokud mám - jako teď (a jako každý červen) - zaplněný diář. 

Protože by bylo na dlouho rozepisovat se o všech našich aktivitách, které se děly v květnu, v duchu předchozího odstavce je shrnu v seznamu. 

- vymyslela jsem vlastní kreslicí výzvu a až na pár vynechávek jsem v ní vytrvala
- kreslila jsem i jiné věci
- dočetla jsem i nějaké knihy
- byli jsme v Parku Merveilleux
- byla u nás na návštěvě manželova maminka
- byli jsme v Dinoparku v Německu
- navštívili jsme vědecké centrum v Duddelange
- vstávali jsme v 5 na mši, co začínala v 6. Dorazili jsme teda tak v 6.19, takže jsme přijeli akorát na credo
- zvládla jsem dva dny bez manžela, což by trénink, protože poté na začátku června jsem zvládla týden manželovy služební cesty (megaplácanec po ramenou)
- ten den jsme nakoupily holkám boty a šly do kavárny (uuuf, s oběma, H. se tam zamotaly nožičky a rozsekla si ret)
- využili jsme hlídání a zašli s manželem rande, na večeři do indické restaurace
- navštívili jsme Zoo d'Amnéville
- hrad Malbrouck
- dámskou jízdu s T., nákup v tvořícím obchůdku a posezení v kavárně
- sbalili jsme na Mallorcu, pobyli tam a ještě v květnu se stihli vrátit :-D O tom doufám bude samostatný článek. Nebo aspoň sdílené album fotek. Byla to krásná tečka. 

ZDE fotky


Žádné komentáře:

Okomentovat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...