neděle 24. února 2019

Prázdninový týden

Když se snažím zachytit momenty dní v běžném týdnu, lámu si hlavu, co se stalo zajímavého, protože je vše zdánlivě běžné a opakující se. Když jsme na prázdninách, děje se toho zajímavého dost, ale a) vybrat něco krátkého a trefného taky není snadné, b) je to takové celé bolavější. V úterý jsem byla jinde než v pátek a ani nemrknu a už se zas chystáme vyrazit do Země Nezemě.

Místo frustrace, že nedokážu popsat vše, se budu radovat, že si nechávám něco pro sebe.

Potkala jsem se s několika pro mě důležitýma lidma, a ... neumím psát o tom, jak jsou pro mě důležití, takže si to uchovám v sobě. A na papíře.

17/02/19
Objevili jsme nová hřiště na starých místech. 
Přemílám v puse toponymum Sokolníky. Chutná jak šedé vzpomínky. 



18/02/19
Tradiční prázdninová výprava - k doktorovi. Jedno z dětí dostalo antibiotika. Tradičně.
Netradičně to mladší.
To zdravější pak mohlo vyrazit do Království železnic.
To nemocnější si aspoň pospalo v lese v kočárku. 

19/02/19
Vždycky jsem tak naivní.
S železnou představivostí si představuju, jak moc si budu číst. A kreslit.
Nakonec aspoň procházím staré knížky, co mají moji rodiče v knihovně.
Chtěla jsem T. ukázat nějaké encyklopedie, ale neúspěšně. Leží ve Čtyřlístkách. 
Kromě pohledu na knihovnu je mi těsno z pohledu do mapy.
Tolik míst, která bych chtěla projít a nevyjde to. A na všech těch místech bych chtěla někoho potkat.

Jsem ráda, že existuje víno, když se potřebuju rozmluvit.
Jsem nerada, že existuje víno, když mi je z něj špatně. 



20/02/19

Potěší, když potkám člověka, který má taky rád, když mu někdo zvědavě očumuje...




knihovnu. 



21/02/19




22/02/19
Nevím, jak moc mám zápasit s vlastní divností.
Jsem ráda, když jsou lidi kolem mě, a jsem ráda, když se spolu baví. Většinou i vnímám a reaguju.
Ale zároveň si přitom děsně nutně potřebuju číst.

23/02/19
Do Prahy přes Tlustovousy, vyspat se a v neděli vyrazit směr Lucembursko.
Málo poetiky, hodně stesku.
Plánování, co je doma třeba uklidit, zalít, odmrazit. 

2 komentáře:

  1. Hezky jsem si početla. Já se svojí divností už dávno nebojuju, ale to přichází až s věkem. Většinu věcí jsem přijala a paradoxně jsem spokojenější, příjemnější pro sebe i okolí. Přeji pěkné dny. Asi jsem slepá, ale nikde jsem nenašla tvoje jméno, proto píšu bez oslovení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem Lenka, těší mě. :-) Původně jsem chtěla psát úplně anonymně, ale to vlastně nejde... to bych asi musela psát jen o tom, jak prší a neprší.

      Vymazat

Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...