úterý 23. června 2015

Čtyři skorovjemy (a nějaké fotky)


Nepíšu.
Nepíšu tak moc, jak jsem si myslela, že budu psát, když budu podněcovaná životem v nové zemi. 


Dřív jsem totiž měla cosi jako volné večery, když malá v osm usnula a pak se třeba jednou vzbudila, ale měla jsem cca dvě až tři hodinky času přerušeného občasným kojením. 
Nevím, jestli to je zuby, nebo něčím jiným, ale teď máme nějaké období, kdy mi nejsou volné večery dopřány. Přes den, jsme-li doma, pustím si nějakou kulisu z youtube a hraju si s Tinou, psaní na počítači neexistuje, to mi leze na klín a snaží se mačkat klávesnici. Večer pak od osmi do desíti probíhá proces uspávání a když se po té zaberu konečně do nějaké činnosti, z ložnice se ozve hystericý pláč a mně se z denní šichty stává noční. Minimálně půl hodiny zase kojím, přitom si pročítám twitter, facebook a prohlížím instagram, ačkoli mně to nijak zvlášť nezajímá, ale co s telefonem v noci? V tu ránu je jedenáct a já můžu jít akorát spát.


Ale přes den, když jen nesedíme doma, a vyrazíme ven, občas si všímám i krás města. 
Jenže... mně prostě nejde psát o takových věcech, jako jsou ulice, mosty a parky jen tak, když ve mně nevyvolají ten správný VJEM. A ten se nedá objednat a tady přichází jen tehdy, když jdu do prádelny. Nicméně některé věci jsou téměř VJEMOVATÉ, tak aspoň ty zmíním. 

1. Hodně lidí má za okny vystavenou nějakou parádu, třeba sošku, vázu, ozdobenou lampičku. Je to vidět do ulice a krom zahrádek se podílí na tom, že ulice je ozdobená. Mně se ale nejvíc líbí jedno okno, za nímž má majitel vyskládanou hromadu knih. Co se v nich asi píše?

2. Vlastně se to taky týká zdobení domů, ale spíš v centru: totiž mnoho domů má ve výklenku či přímo na fasádě nějakou sošku nebo reliéf. Ideálně znázorňující světce, Madonu nebo Pietu. Ale už jsem viděla i zlatou hlavu jednorožce. 
Jednorožec! Je tam!
3. Doutníky místo psích bobků. I zde se intuitivně vyhýbám hnědému kousku čehosi na chodníku, ale několikrát jsem si všimla, že to není psí bobek, jak se zdálo, ale zbytek z doutníku. Že by to byly stopy té vyšší životní úrovně? 
Pardon, to jsem nefotila. 

4. Výškové rozdíly. Vím, že to je asi v každém průvodci o Lucemburku, ale jeho kopce, kolmé svahy, hradby a přemostění mě baví. Vytváří takové efekty, že mi to TROCHU vynahrazuje Prahu, která je ve srovnání se strmým Lucemburkem mnohem zaoblenější. Obrázky na konci příspěvku.

Slíbené nějaké fotky:
autobusové nádraží Hamilius
déštivý insta-čtverec
Bambësch - takový lucemburský kunratický les
Hrobka Jana Lucemburského
Pár fotek ilustrujících výškové rozdíly mezi Ville haute a Ville basse (autorem je můj muž):

Foceno z mostu Velkovévodkyně Charlotty

V pozadí je vidět ten most Velkovévodkyně Charlotty

Žádné komentáře:

Okomentovat