neděle 3. května 2015

Svatá Hora je kniha

V pátek jsme byli s Tinou na prvním rodinném turistickém výletu. Tina jej téměř celý prospala.
Ale bylo tam všechno, co správný rodinný výlet musí mít:

0) Rozhodování, jestli pojedem, když předpovědi varují před deštěm!
Ještě že jsme jeli. Spadlo na nás jen několik kapek v naší ulici: cestou tam a zpátky.
1) Nějaké to nervování před odchodem.
2) Ve vlaku snědená snídaně, kterou jsem připravila doma.
3) Krásná krajina za okny.
Dosud jsem z vlaku neviděla malebnější krajinu než cestou z Prahy přes Beroun.
4) Prohlídka turisticky významného objektu. 
Tomu se budu věnovat podrobněji.
5) Procházka po městě.
Věděli jste, že v Příbrami mají cukrárnu Uran? Méně lákavý název cukrárny jsem snad ještě neviděla.
6) Hledání bankomatu.
7) Hledání babyfriendly restaurace.
8) Oběd (třebaže v batohu je svačina).
Manžel říkal něco o něčem teplém do břicha.
9) Okounění na nádraží.
10) Cesta zpět, při níž jsou všichni hotoví, že krajiny za oknem si nikdo nevšímá.
11) Těšení se z nakoupených suvenýrů.

Měla jsem šílené nutkání skupovat devocionálie.
Manžel řekl, že bych se měla spíš modlit než nakupovat.
Dala jsem mu zapravdu.
Po chvilce jsem mu poděkovala za tu připomínku, že mě směruje ke skromnosti.
On na to: No to ani ne, spíš nechci mít doma haraburdí.
:-D

Ale knihy jsem si koupila. ;-)

Teď už k samotnému svatohorskému komplexu. Na počátku byla jedna zázračná soška. Jak se stalo, že je nyní obehnána barokním monumentem, se dočtete třeba zde: http://www.katyd.cz/clanky/660-let-milostne-sosky-panny-marie-na-svate-hore.html

Nevím vlastně odkud začít, tak začnu od středu a tedy právě od sošky milostné Panny Marie. Na počátku ale i uprostřed je gotická soška znázorňující Matku Boží s malým Ježíšem. Má hebkou snědou (snad záměrně, snad stářím dřeva) pleť a černé vlasy, v náručí chová svého Syna a drží se spolu za ruku. Tohle gesto je vidět jen na obrázcích, kde nemají oblečeny šatičky. Zalíbilo se mi. Když mají šaty, drží se pod nimi za ruku vlastně tajně. 
Soška je umístěna na hlavním oltáři baziliky. Výzdoba překvapí svým jasem, oltář je totiž téměř celý postříbřený. Koukněte na to: http://pruvodce.svata-hora.cz/guide/view/id/sh-16-b Do baziliky se vchází jakoby bokem, přes kapli sv. Františka. Původní vchod do ní je na opačné straně než vchod do areálu. Vejde-li návštěvník do areálu, upoutá ho nejprve venkovní kaple Navštívení Panny Marie. 

A tudy se vlastně dostávám k nadpisu dnešního záznamu: Svatá Hora je kniha. Nebo spíš knihovna. Obsahuje biblické příběhy, historii, modlitby, katecheze, životy svatých, vyprávění o zázracích. A vypráví je mnoha vzájemně propojenými způsoby: architekturou, sochami, malbami a slovy. Tyto jednotlivé složky se doplňují tak, že to bere dech a člověk může "číst" dlouhou dobu jednu část ambitu. Do stropu kaple Navštívení Panny Marie je doslova vetkána modlitba Salve Regina, v oltářní části je odkaz na Ave Maria a Magnificat anima mea Dominum. Všimla jsem si pak vedlejší kaple  (sv. Josefa), kde jsou výjevy ze života svaté Rodiny připomínající téměř rodinné fotoalbum.



Přiznávám, jsou tam i nějaké určitě důležité sochy kolem centrální části a na schodištích, ale ty jsem prohlížet nestíhala. O čem chci ale psát, jsou ambity obklopující baziliku. Měla jsem možnost je projít (a promodlit) se spící dcerkou v kočárku, i když jsem asi nedodržovala ideální směr prohlídky. Tedy: Ve zdech ambitů jsou kaple zasvěcené Panně Marii a nad nimi jsou napsána oslovení vztahující se k Loretánské litanii. Mezi nimi jsou lunetové obrazy, na nichž jsou zobrazeny výjevy z historie Svaté Hory a sošky Panny Marie Svatohorské. Zaujal mě velice ten, na němž je zachycena tajná Mše sv. v lese, kde byla ukryta milostná soška před Švédy. Pak ty, na nichž jsou vyobrazeni panovníci klanící se milostné sošce.

Pak jsem si všimla dalších zvláštních fresek. V klenbách jsou drobné (i větší) obrázky znázorňující různé lidské bolesti, v nichž zázračně zasáhla Panna Maria a dotyčným pomohla. Jsou očíslovány a je k nim připsán letopočet. Jsou malovány trochu naivně, ale mě to rozhodně nerušilo, naopak. 




Kromě těchto obrázků jsou jednotlivé klenby i tematizovány (proto jsem psala, že tato "knihovna" obsahuje i katecheze), zmíním například téma smrti: ve středu stropu byl obraz Posledního soudu a mezi reliéfy dominovaly lebky.



Jiná klenba oslavovala Pannu Marii jako královnu a fresky s popisky odkazovaly právě k té "královské" části Loretánské litanie.


Tyto fotky a některé pěkné výše fotil můj muž:
http://voho.cz


Dívajíce se na ceduli u vchodu, přemýšleli jsme s mužem, jako "co" tam vlastně jsme. Na ceduli byly nápisy ve smyslu, že prostor je určen zejména poutníkům, turisté si mají domluvit průvodce. Pocítili jsme mírné rozdvojení, na jednu stranu jsme fotili všechno možné svými smartphony a prohlíželi si výzdobu, na druhou stranu jsme se u kaplí i v bazilice modlili. Tak jsme usoudili, že jsme asi teda věřící/putující turisté. Konec konců, tato cesta byla míněna na jednu stranu jako rodinný výlet, na druhou stranu jako osobní pouť. Modlili jsme se (nebo aspoň já, co vím) za naši novou cestu do neznáma, zároveň to byla zřejmě  na dlouhou dobu poslední příležitost vyrazit na pěkný výlet doma, v Čechách, něco jako rozloučení. Těžko bychom asi vybrali lepší místo. Svatá Hora se k tomu možná "vybrala" tak trochu sama.


Svatá Hora, tak jak je, je pro mě takovou šupinkou nebe. Říkám si, jaké by to bylo, kdyby se tam na všech oltářích zároveň sloužila Mše. To už by byl pořádný kus nebe na zemi. Chci tu představu udržovat v mysli.




Žádné komentáře:

Okomentovat