neděle 17. května 2015

Mezičas

Úterý: Chaos. Poslední večeře v našem bytě? Doma? Není čas na to myslet, házíme do sebe párky s fazolemi, střídáme se v hraní s dcerou a děsíme se středy.

Středa: Stěhováci přijeli, odjeli, mezitím je vše velice hektické, tudíž není kdy dojímat se nad tím, jak se byt postupně vyprazdňuje. Odjíždíme k našim. 

Sobota: V plánu je velký úklid bytu, aby se mohl stát dočasným domovem někomu jinému. Přijíždíme pozdě, takže zas máme co dělat, abychom aspoň nějak uklidili. 


Sobota v noci: Manžel s mým tátou vytvořili v bytě pořádek, zatímco uspávám malou. Můj milý mi posílá fotky prázdného bytu. Nějak se celá scvrknu. Není to tak dávno, co jsme se nastěhovali. Spali jsme na dvou různě vysokých matracích na zemi, kuchyní byla jen lednice a stará provizorní trouba se dvěma plotýnkami. A počítačový stůl. 

A bude to všechno zase znova? 


Neděle: Neklidná, protože v pondělí musím na úřad. Ať jsou tam sebemilejší, vždy je to pro mě dům, kde se zatemňuje rozum. Našla jsem fotky, které jsem před několika měsící fotila s vědomím, že budu muset jeden domov opustit a druhý znovu vybudovat. (Domov? O domově asi ještě něco napíšu.)

Ironické je, že s odletem stres neskončí, ale začne. Respektive se vrátí v mnohem složitější mutaci. Všechno budeme dělat zrcadlově: Co jsme tady odhlásili, tam přihlásíme, co jsme zrušili, to založíme, a to všechno se bude odehrávat v nepříliš srozumitelných jazycích. 

2 komentáře:

  1. Veru, máte to veselé... Myslím na vás. V modlitbe. Nech sa vám darí zabývať sa. A milovať. A radovať sa. Byť šťastní. Doma. Kdekoľvek to bude. +

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme moc. :) Modlitby potřebujeme.

      Vymazat