Krasopis

Hrabu se v kabelce a najdu čínské pero. Jediná propiska, se kterou píšu hezky.

Hop a skok vzpomínková asociace.

Jsem žákyně základní školy, je mi asi 11 a protože mám volné odpoledne a zatím nemnoho kroužků, zabíjím čas ve skříni s věcmi. 

Skříň na věci je lepší než normální skříň na oblečení, protože to, co je zatlačováno k zadním stěnám, je i zapomínáno. Odkrytí geologických vrstev pak může překvapit.

A při zabíjení času ve skříni najdu čínské pero. A zajásám. Jsem sice ta holčička, co se dobře učí a pořád se hlásí, ale taky jsem ta holčička, která píše hnusně a kromě jedniček ze slohů dostává i varování týkající se "úpravy". Moje sešity zachycují vždy úpornou snahu psát rovně, neškrábat a mít půvabnou úpravu mých kolegyněk, které jsou, stejně jako jejich sešity, pastelové a podle pravítka. To je tak první týden v září. Pak nastává plíživá změna, protože ztratím pravítko, protože najdu barevnou propisku s tlustou špičkou, protože nechám lenocha v šuplíku, a z mých poznámek je opatlaná změť.

Tou čínskou propiskou jsem si jemnými tahy poznamenala do svého deníku s mořskou pannou, že mám zase naději být takové úpravné děvčátko jako třeba moje pečlivá sousedka v lavici... Až na to, že posledním řádkem s nepoměrnými písmeny a střídavým sklonem a ujetím z kopce jsem si ji zase vzala...

Tak doufám, že od někoho, kdo má takové zoufalé potíže s řádem nečekáte pointu.

 

Ale ukážu vám ještě jednu asociaci, výhradně aktuální. Nejlíp se mi píše s těmito pery, která stojí málo a z papírnictví vymizívají, a s tyrkysovým inkoustem. Tímto vám je nedoporučuju, protože nestojím o to, abyste mi je vykoupili! (Na druhou stranu, když o ně vzroste zájem, tak je třeba dovyrobí. To by bylo milé.)

barevný obrázek