neděle 15. ledna 2012

Snění s celerem

Dnes sleduji seriál Fara

a slintám nad tímto

Na Silvestra jsem vařila svou první skutečnou polévku a konečně jsem zjistila, co je to celer a k čemu slouží. Je to výborně voňavé těleso, ke všemu laciné jak mrkev a též vypadá půvabně, když je z něj hromádka nastrouhaných nudliček. Kdyby nebyl zeleninou, mohl by být třeba Jupiterovým měsícem, nebo planetou, která ke své smůle bude vyškrtnuta z prvouk.


No a co s ním? Třeba výbornou hrstkovou polévku, recept na niž jsem dostala od maminky mého milého.
Je to trochu alchymie, co se týče měr a poměrů, pokaždé chutná jinak. A mně se nechce zveřejňovat přesné znění, protože ty možnosti tomu dodávají dobrodružnou nejistotu:

Oloupeme čtyři velké brambory, nakrájíme je na drobnější kousky, vložíme do velkého hrnce s přiměřeným množstvím vody. Vhodíme hrst rýže, oranžové čočky, ječných krup (perliček), bílých fazolí a jiných luštěnin. (To je kuliček, co?) Nemusí se tam dávat všechno, ale jen co je doma. Ovšem na té oranžové čočce a ječných kroupách za sebe trvám. V receptu se nepíše nic o namáčení, sama jsem to zatím nezkoušela, ale i bez něj, jen tak vhozené, je to po dovaření měkké. Tak snad mě za to pečlivé/í kuchařky/-aři, hospodyňky/-áři, gurmánky/-áni a gastronomky/-ové neubijí. Do vody se dále přidá nastrouhaný celer (najemno) a mrkev (též), prolisovaný česnek a milé pochutiny: sůl, pepř. Plotýnka se konečně zapne a na vedlejší si připravíme jíšku, která může trochu zhnědnout. Nahrneme ji do polévky, až se ta (polévka) začne vařit. Polévku vaříme hodinu, podle potřeby rozředíme, ale to bych osobně nedělala, raději dávám přednost husté, dochutíme, je-li někomu nutno, ať přidá vegetu, já přidávám ke konci půlku zeleninového bujónu, ale zkusím to i bez něj. Zdá se mi redundantní.

Dobrou.

Žádné komentáře:

Okomentovat