Stále věřím, že v každodenních banalitách se ukrývá něco univerzálního a důležitého. Nejde jen o ukájení touhy dělit se o zbytečné detaily. Vždyť je též ráda čtu, i ty podobné mým. A není to jen kvůli pocitu potvrzení vlastních hodnot, ráda čtu každodennost v něčem se lišící od mé. (Je taková? Neni jen jedna jediná, běžná, týkající se stejných hodnot, ač zaměřená na jiné detaily? Možná to tak bude.)
Je zvrhlé se takto dělit o život? O čí život? Vždyť nesvěřuju mnoho ze svého života. Nemyslíte snad, že já, jehož "hlas" k vám touto cestou promlouvá, je totožné s tím já, které tu klove do klávesnice?
Vážení, tohle je text.
A jestli něco dělám, tak konstruuji.
http://www.youtube.com/watch?v=baYZ-Uom-wI
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Jako Fénix z popela nebo spíš Jožin z Bažin...
...jsem si připadala, když jsem se konečně vyhrabala z hnusné chřipky, která mě zmohla na netypicky dlouhou dobu. Co mě překvapilo a dlouho ...
-
Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník. Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek ( syroovka , K... -
Všímat si letních radostí a hledat věci, za které můžu být vděčná, patří už k takovým mým letním tradicím. A ono je možná dobře, že letním, ...
Žádné komentáře:
Okomentovat