Lednové novinky

Loňský leden byl na dárky bohatší než Vánoce, protože se nám narodil synek. 

Letošní leden to asi netrumfne, ale máme nový gauč a nového křečka. To je dobrá kombinace, ale nesmí nám Bobík na gauč sázet bobíky.

Fotoprůlet prosincem

Vždycky kolem konce roku si říkám, že by bylo hezké si udělat nějakou každodenní fotovýzvu, ale pak si vzpomenu, že mám instagram, fejsbuk a píšu si deník Tam & zpět a rychle se uklidním. Nicméně fotky archivuju, vybírám z nich na kalendáře a nově budu dělat fotobalbum k přezkoušení z domácího vzdělávání, takže vybírat by bylo z čeho. 

Fotky se mi seřadily tak, že nejstarší jsou dole. :)

Nějak to zase uteklo...

Tohle není náš domek, to je takový bizár v Hylvátech.

Užívám si nové bydlení a ráda si ho fotím, když je náhodou uklizené.

Naše nejstarší dítě má sochu v centru!

Naše občasná zábava - koupila jsem sobě i manželovi

Procházka v Klánovickém lese

Na Nový rok jsme využili poměrně teplého počasí a vyrazili prozkoumat kousek dosud nepoznaného okolí. 

Cíl výletu pro nás dospělé byl hlavně dřevěný kříž, který byl v Klánovickém lese postavný na památku jednoho mystického zážitku z roku 2007. Místo vypadá opečovávané a hojně navštěvované. 

I děti si přišly na své, protože jsme potkali ovce, daňky a na cestě zpátky bylo hřiště. Akorát roční J. protestoval, navlečený v kombinéze si hřiště moc neužije. Má teď nějaké období, kdy se s ním dlouhé procházky s pauzama na hřišti moc nedaří. Ještě nechodí, v nosítku být celou dobu nechce a na lezení je zima a mokro. 

Mimochodem: zítra a pozítří by měly vyjít další články, nastavila jsem je na postupné vycházení, aby toho nebylo moc naráz. :-)

Strašlivá hereze: Ta příroda v zimě, pokud není sníh nebo námraza, není zas tak parádní. :-D 

Procházka na Čihadlech

Výlet do okolí s dětmi i tchánovci. Holky statečně pochodovaly a synáček se vezl v kočárku. Skoro celou cestu prospal. 

Cestavede podél Rokytky a Svépravického potoka po různých stezkách, můstcích a dřevěných cestičkách mezi mokřady... za Pískovnou nad Dolními Počernicemi je i dokonce brod. Ten ale asi využijem spíš v létě. 

Na vrchu Horka, který leží mezi Kyjemi, Černým mostem, Hostavicemi, je poměrně nová rozhledna Doubravka, z níž jsou pěkně vidět přilehlé oblasti.

Když jsem se ptala mladší dcery, co se jí nejvíce líbilo, tak prý: potůčky, můstky, babička, dědeček a všechno. Starší se líbila rozhledna Doubravka a hra na kládě. Mně potěšilo setkání s hryzcem vodním a výhledy z rozhledny. Výhledy a cesty mezi potoky se líbily i manželovi. Děda si fotil ptactvo na Pískovně. 

Taky jsem si užila cestu kolem zahrádkářské kolonie, protože tamější chatky mi připomínají moje tvoření pro panenky, ale v měřítku 1:1. U jedné zahrady rostl pámelník červený, ten je obzvlášť hezký, protože je vlastně spíš růžový. 

Fotky jsou takové celé hnědooranžové:

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel tesknil po Lucembursku při vybalování, na mně to přišlo teď. 

Z ničeho nic na mně zaútočí vzpomínka na lucemburskou každodennost a mně úplně zatrne, že to už se nikdy nebude opakovat. Už se možná nikdy neprojdu s Hankou v Kockelscheueru, nenavštívím Martine v Merschi, nekoupím holkám zmrzku ve Venezianu a nepovedu je do školy Batty Weber nebo do školky Alen Tramsschapp. Zároveň a naštěstí se mi vybavujou i ty věci, co mě tam štvaly, takže to tesknění není taková hrůza. 

Můj návod na přežití těhle zákeřností, co člověku způsobuje paměť, je začít si vytvářet vzpomínky nové. Už jsem to jednou provedla v Lucembursku, tak to prostě zase provedu tady. Jestli mám v paměti nějaké volné stránky, tak je musím popsat, a pokud někde bledne inkoust, tak to tam musím překrýt něčím novým, klidně podobným. 

Do Česka jsme se vrátili s tím, že bychom se rádi konečně usadili. Ale teď nevím, jestli se to povede, cítím se až moc rozpolcená. Ale třeba je to všechno prostě jenom příliš čerstvé. 

PS: Takovou ironickou perličkou, která trochu komplikuje nače zakořenění je to, že máme pomerně velký dům vytápěný plynem a čeká nás topná krize. To abychom si zvykli pořádně se oblékat nebo se budem muset trochu otužit. 

Jupí!

Jsme přestěhovaní, jsme v Česku a jsme domškoláci!

Je to takový "fičák", že se asi zatím na víc textu nezmůžu, tak posílám pár (milion) fotek, dokud mi malý spí v náruči.