pátek 28. srpna 2020

Co je u nás nového...

Nepočítám-li švihlou výzvu (bohužel, nepřišla mailem další témata), nesly se moje příspěvky na blogu a i jiných sociálních sítí v chmurném duchu. Nevesely, truchlivy jsou moje myšlenky stále, takže se snažím najít odbornou pomoc, protože to vypadá, že se u mně po dlouhé době probudily deprese. Izolace, stres ze stíhání povinných odpoledek a potom koroňák a pocit "uvěznění" v Lucembursku vykonaly své. Když jsem byla na dovolené v ČR, mluvila jsem s psycholožkou i psychiatrem, ale někoho na delší léčbu musím sehnat v Lucembursku... Mému muži se paradoxně ulevilo, protože deprese se většinou dají vyřešit, i když to chvíli trvá. Říkal mi, že se bál, že jsem prostě taková a že si na to bude muset zvyknout. 

Co bylo...

Byli jsme v Česku! Jupí! Strávili jsme tam měsíc a i když se občas vyskytly komplikace (porouchané auto, můj zlomený malíček), bylo to moc fajn. Nejlepší asi byl závěrečný pobyt v Českém ráji. Nejsilnějším zážitkem bylo pozorování Perseid s nejstarší dcerou na klíně a opékání buřtů se "sousedy" z penzionu. 


Co bude...

Bude toho strašně moc! Jímá mě hrůza, když na to pomyslím. 

V polovině září jdou holky do školky a do školy. S tím souvisí nákup školních pomůcek, desatera nových bot (tělocvik, holíny, zima...), trenky na tělák, plavky... Uf.  

V lednu, dá-li Pán Bůh, budeme mít miminko! (Fanfáry očekávám, až přežijeme tak ten první rok.:-)

No a nakonec, aby toho nebylo málo, bychom se měli vracet do Česka. Řekněme, že mi Lucembursko duševně moc neprospívá... myslím, že to je dlouhodobě poznat z mých příspěvků. Ne každý člověk je asi stavěný na "dobrodružný" život na "vyspělém" západě. Ale stěhování z jednoho státu do druhého se třema dětma (z toho jedno cca půlroční) bude ještě větší MASAKR. 

Myslete na nás, prosím. :-D



3 komentáře:

  1. Popravdě ten život v cizině občas má takový efekt no, ale jsem ráda, že se vracíte do ČR a budu vám držet palce! :) A taky doufám, že se ti podaří ty deprese zvládnout. Myslím, že kdybych si v prosinci/lednu zašla k psychologovi, taky bych skončila s touhle diagnózou. Takhle raději jen říkám, že "jsem byla fakt psychicky zničená", abych se někoho nedotkla tím, že používám termín, na který nemám papír. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když to má lehčí formu, dá se to někdy zvládnout, ale u mně už se asi nastřádala dlouhá a intenzivní období stresu a zvládat jsem to přestala. Beru třetí týden antidepresiva a zdá se, že je to lepší. A mít na to konečně ten papír bylo taky docela úlevné. :-D Držím palce, ať se ti to nevrací.

      Vymazat
  2. Moc gratuluji k dalšímu těhotenství! Leden, to už je cobydup. Snad se to u vás po přestěhování do ČR uklidní, když budeš zase mezi svými. Budu moc držet palce.

    OdpovědětVymazat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...