sobota 6. června 2020

Podivná dovolená v Lucembursku a jiné existování

Tenhle rok je fakt zvláštní.
Nikdy by mě nenapadlo, že pojedeme na několik dní se ubytovat někam do "cizího" v Lucembursku. Teda napadlo, už dřív jsme zvažovali nějaký kemp, ale vzhledem k tomu, jak je to tu bídné s koupáním, hledali jsme kemp spíš v Belgii, kde jsou kempy podél řeky, kde se dá koupat, jezdit na lodičkách a podobně. 

Tak tentokrát, potom, co jsme vyloučili návštěvu Česka, protože jsme nechtěli riskovat karanténu, jsme na svatodušní prázdniny vyrazili do pronajatého bungalovu nedaleko jezera/přehrady na Horní Kyselé :-) (řeka se jmenuje Haute-Sûre nebo Uewersauer nebo Upper Sûre nebo tak nějak, ale český název jsem nikde nezaznamenala...) 

Všichni jsme potřebovali vypadnout z bytu ve městě. Ubytování nás zaujalo tím, že na něm byla zahrada s vlastním hřištěm. Pro představu: v Lucembursku politici odmítají otevřít dětská hřiště. Asi jsou to semeniště koroňáku. Jsou otevřené hospody, kina, muzea, obchody, školy, školky i jesle. (Kostely taky, ale za takových podmínek, že se mi na to těžko myslí.) Ale dětská venkovní hřiště jsou zavřená. Dovedete si představit, že pak je chození ven s dětmi docela náročné. Taháme kolo, odrážedlo, křídy, ale stejně děcka hledí smutně na hřiště obehnané policejní páskou. 

Protože se jednalo o ubytování v zemi, kde bydlíme a kde je všude blízko, nenasadili jsme hektické výletní tempo, jako třeba když jsme byli v Bretani a "museli" jsme stihnou 2-3 výlety denně. Často jsme jen tak zevlili na zahradě, děti si užívaly houpačky, klouzačku a kolotoč svařený z trubek. 

Na jedno odpoledne jsme pozvali české přátelé a grilovali jsme nad ohništěm. Bylo to fajn, ale abych pravdu řekla, žádná lucemburská klobáska se nevyrovná českému špekáčku. A to prosím ze mě nemluví moje zaujatost proti Luxu, to je holý fakt: Mám hroznou chuť na špekáčky! Tak doufám, že hranice vydrží dlouho otevřené, abychom si (nejen) na ně mohli zajet do Česka. 

Bungalov byl na okraji vesnice Kaundorf, která leží v oblasti, kde probíhaly na konci 2. sv. války boje o výběžek (Battle of Bulge). Však asi 20 km nedaleko je belgická Bastogne. U Kaundorfu je tak bunkr s pamětní deskou a pomník vytvořený ze spojenecké bomby. U popisu kešek v oblasti je varování: našlapujte opatrně, občas se najde nějaká munice. Majitelka bungalovu pak manželovi vyprávěla, kde a jak ve vesnici ukrývali partizány. 



Jeden den jsme se byli koupat v jezeře. Nebyli jsme úplně vybaveni, jen já a holky jsme měly plavky a holky ani neměly nafukovací rukávky, takže to s nima bylo trochu o strach, aby někde nezahučely do vody. Proto jsme se cákali hlavně v bahýnku na břehu, ale občas jsem vyplavala dál do jezera a to jsem si moc užívala. Ráda plavu v přírodě, protože od vodní hladiny se lesy, kopce a obloha jeví zas úplně jinak. 



Nejturističtější výprava byla asi do městečka Esch-sur-Sûre, které v období doznívající koronakrize vypadalo hrozně zvláštně. Je to asi nejnačančanější lucemburské městečko, jaké jsem kdy viděla. Malebné až hrůza. A podivně prázdné s minimem turistů. Městečko je usazené na svazích kopců a nad ním se tyčí hrad. Na něj jsme vyšlápli a dětem předtím slíbili zmrzlinu v restauraci. My jsme si dali vývar, děti zmrzku a kdyby kolem neběhala servírka s rouškou, skoro bych si připadala jak v normálním světě. 



Poslední den se pěkně rozpršelo a my jsme na keškové mapě našli trasu s několika keškami, z nichž jsme se dozvěděli, že nás provedou po místě těžby antimonu. Vychutnali jsme si tak lucemburský venkov s krávami, zapršený les, louky a pole. A zuřivé naříkání naší nejstarší dcery, která koncept chození v přírodě naprosto odmítá. S manželem jsme si zavzpomínali na letní tábory a v naší drahé T. jsme tak nechtěně vyvolali odpor, že prý na něco takového nikdy jet nechce. 



Protože jsem nějaká zacyklená, vrátila jsem se k letní výzvě z roku 2016. A jen tak pro sebe si odškrátávm některé body, protože je to docela inspirativní. Jenže jsem zřejmě zacyklená ještě víc, než jsem si myslela, protože jsem konečně dočetla knihu, kterou jsem ve výzvě vyhrála. Což je starozákonní lovestory Rubínová žatva. Teď nutně potřebuju pokračování, nemohla jsem se odtrhnout, takže jsem většinu knihy přečetla ještě před odjezdem na místo! A taky znovu čtu knihy, které jsem toho léta přečetla (proč to ale dělám?!): Cukr na nitku a Zatracené kyselo od foodblogerky Vilemíny. 

Muž se zase pustil do hraní na kytaru a každý den pilně trénuje a trénoval i na dovolené. Starší dcera vyjádřila nelibost: "To je hrozný, táta furt hraje na kytaru a maminka jenom čte!"
Manžel na to: "Jsme na dovolený, ta je od toho, aby si člověk odpočinul a dělal, co ho baví."
Dcera: "Ale vy máte děti! A když máte děti, MUSÍTE SE JIM VĚNOVAT!" 

Tak... a máme to. 

Jsem sama ze sebe v šoku, jak jsem se rozepsala... Děti mi samozřejmě dávají sežrat, že se jim při psaní článku NEVĚNUJU, takže už jdu na to. 

Aspoň vám sem vložím jejich oblíbené písničky: 





Z těchto odkazů jistě poznáta, jaký je teď nejoblíbenější pořad našich dětí... :-)


2 komentáře:

  1. Výrok vaší dcerky je naprosto boží. :D :D
    Jinak strašně se mi líbí, že jste si dokázali udělat hezkou dovolenou i za atypických podmínek. A naopak mi připadá super, že jste si mohli dovolit zvolnit a fakt si odpočinout. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, bylo to fajn, aspoň jsme nepociťovali tlak, že musíme na 10 výletů denně. :-D

      Vymazat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...