úterý 31. března 2020

Za časů koronaviru IV.

Dny splývají.
A rychle utíkají. Kupodivu. Báli jsme se nudy a ona nakonec nepřichází. (Zatím.) Nakonec se člověk musí hodně snažit, aby stihl vše, co chce.

Některé dny jsou horší, některé dny se hroutím, křičím na děti, někdy jen scrolluju obrazovku.

Ale dneska zas bylo trochu líp.

Asi pomohlo jít do civilizace. Měli jsme balík na poště, je to v centru a nedá se tam dobře zaparkovat, tak mě napadlo jít od nás pěšky (je to asi 2 kilometry). Bylo docela uklidňující vidět, že okolní svět krom lesů ještě nezmizel.

Jen ta rána jsou pokaždé hrozná. Ráno se s tím vším okolo sebe musím vždycky znova smířit a někdy se nepovede. Probuzení ze svobodny snů do Situace bývá bolestivé.

malování kávou a solí
po karanténě bude moct naše šestiletá jít na gympl, tohle mě nutila překládat



špaldové housky

model sopky






2 komentáře:

  1. Ta sopka je skvělá! Být doma s dětmi musí být náročné. Vlastně je náročné i být doma tak dlouhou dobu bez dětí. Utíká to a dny splývají. Každý den ráno se snažím uvědomit, který den v týdnu se píše. A po 3 týdnech doma je to čím dál náročnější... Aspoň že můžete chodit na procházky do lesa, snad už bude v Luxu hezky jarní počasí. :)

    OdpovědětVymazat
  2. V momentální situaci nějak nedokážu fungovat jinak, než robot - jdu do práce, nakoupím, z práce, doma oběd, kafe, blog, uvařit pro všechny oběd na další den, připravit večeři, svačiny, snídaně. Ještě, že mám myčku a že kontrolovat úkoly nemusím a kluci jsou soběstační. Snad se to brzy uklidní, přeji všem hodně sil.

    OdpovědětVymazat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...