sobota 19. října 2019

Ohlédnutí bližší - Brusel

Uvědomila jsem si, že mi moc nejde psát o něčem krátce po tom, co jsem to prožila. Naopak že s větším odstupem se mi o události zpravuje lépe.

Je to ale trochu divné... tímhle stylem se může stát, že budu psát články o Vánocích v létě a naopak.
Možná by to ale mohlo být užitečné. Každé Vánoce je plný internet stromečků, dárečků a nějakých těch duchovních zamyšlení.

Když bych psala o adventním ztišení v červnu, třeba by to zaujalo publikum. :-D Třeba by rádo uvítalo ochlazující článek v parném létě.

Každopádně teď se moc daleko do minulosti vracet nebudu, jen pár týdnů. Na konci září jsme totiž poprvé pořádně navštívili Brusel. Jeli jsme na víkend ke kamarádce, která se do Bruselu před rokem odstěhovala. Bydlí s partnerem a dětmi na předměstí, blízko sjezdu na dálnici do Lucemburska, takže pro nás to je skoro za rohem. Jen dvě hodiny autem.



Než jsme šli k našim hostitelům, holky si pohrály na místním hřišti s pavoukem. Bylo tam pěkně a podzimně a chvilkama dokonce i nepršelo.
Na návštěvě se děti hned rozutekly do hracích pokojíčků a nebylo úplně snadné zorganizovat jejich vypravení do centra města.  O naší návštěvě se ale nemusím moc rozepisovat, bylo to příjemné přátelské setkání, jistě znáte.

Co mě zaujalo na samotném Bruselu?

- Abychom se dostali do centra, museli jsme jet fakt hodně dlouho po nějakém bulváru - asi 20 minut. Pro nás je to nezvyklé. Když člověk jede v Lucembursku plynule dvacet minut na jih nebo západ, tak je už v jiné zemi. (Na západ je to asi 30-40 minut a na sever 70.) V autě jsme poslouchali písničky belgického zpěváka Stromae.

- Grand Place je moc krásné, když se člověk dívá vzhůrů, na fasády. Když jsme se podívali dolů, na zemi byl strašný bordel. Asi tam předtím byl nějaký koncert?

- Čůrající chlapeček je maličkej a skrz davy turistů není skoro vidět.

- Povečeřeli jsme v marocké čajovně. Já výborné mleté jehněčí s hummusem a zeleninou. Zkrátka není nad lokální kuchyni. :-D Překvapilo mě, že se to dalo přežít, i když děti byly v přesile. Na 4 dospělé 5 dětí. (Hostitelka měla s sebou au-pair.)

- Dát si vafle to byl hodně velký omyl - čekali jsme na ně strašně dlouho a holky se následně zprasily od hlavy až k patě, navíc jim kus spadl na zem a já musela zbytek proti své vůli dojídat.

- Druhý den byla neděle, takže jsme navštívili jednu z tridentských mší v Bruselu.  Kázání bylo nehorázně dlouhé. Asi 45 minut. Takže jsem měla čas si prohlédnout outfity zbožných bruselských dam a všimnout si, že jsou v provozu dvě zpovědnice. (Byli jsme u FSSPX v kostele sv. Josefa.) 

- Po obědě jsme jeli do nedalekého Technopolisu. To bylo krásný. Myslím, že by se vyplatilo tam jet někdy z Lucemburska, na celý den. Byli jsme tam asi 3 hodiny a nestihli jsme vše vyzkoušet. (V ČR je asi podobná IQ Landia - osobně neznám.) 

Cesta zpátky byla docela náročná, hrozně pršelo. Ono ostatně pršelo celý víkend, ale ty deště, co jsme potkávali cestou, byly dost intenzivní. Chvilkama se naše auto měnilo v ponorku a cestu samozřejmě skoro vidět nebylo. Bohužel sonar naše audina nemá. Děti spaly a já jsem si aspoň pročítala knihu The Catholic Mom Challenge od Sterling Jaquith.

Výlet do Bruselu byl krátký, ale už se ve mně tvoří příjemná vzpomínka.

Co vy, milí čtenáři? Znáte Brusel? Jaký na vás udělal dojem?

1 komentář:

  1. Brusel mám z nepochopitelného důvodu ráda, ačkoliv se nejedná o zrovna "krásné" nebo turisticky přístupné město (a navíc ten neustálý déšť). Z památek se mi nejvíce líbí bazilika Sacré-Coeur na vrchu Koekelberg, je z ní úžasná vyhlídka na celé město. Hlavní vstup bývá často zavřený, ale lze využít boční dveře. Z Luxu jsem do Bruselu svého času jezdila autobusem za 1 EUR, škoda, že už ta autobusová společnost zkrachovala. :D

    OdpovědětVymazat

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...