Jako včera, jako nedávno i nedaleko
jsem procházela Prahou i sty
jinými městy
a dívala se víc na chodník než kolem
a říkala jsem přitom
Svatá Maria, Matko Boží,
pros za nás hříšné...
za všechny, kdo jdem po ulici
za všechny lidi právě dlící
za okny
... nyní i v hodinu smrti naší.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti
Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel t...
-
Zdravím z planety jménem Šestinedělí. Je to tu krásně divný a melancholický a špatně se tu spí, těším se, až se vrátím na Zem. -
Nálož fotek z minulých týdnů. Netýkají se panenek, ale s maličkými mikrosvěty také souvisí. Hlenka: rourkovka rezavá Lakovka ametystová Ko...
Žádné komentáře:
Okomentovat