pondělí 28. září 2015

Mít děti je přece normální!

V jedné diskuzi se naťuklo téma, jak mluví dětné s bezdětnými. Jaktože pořád chrlí jen informace o svých dětech? A dělají to opravdu stále? 

Protože diskuzi zahajovala žena zatím bezdětná, psala ze své pozice. Samozřejmě. 
Zvláštní ale, že tak obecně se ten bezdětný stav považuje za "normální" a matky jsou ty "vykojené" a nevyspalé a mimo. (Rozhodně nemyslím, že to tak myslela ta, co se na to zeptala, prostě psala ze své pozice, to je v pořádku, spíš narážím na to, jak se o matkách píše tak vůbec.) A obvykle to vyznívá dost nelichotivě: z normální atraktivní ženy se stane monstrum, které šišlá a mluví o hovínkách! 


Co když to je naopak? :-) 
Co když normální a nejnormálnější je život s dětmi? Ne, nechci se dohadovat o definici normálna, spíš se bavím tou představou.


Představuju si ty články (a možná nějaké jsou?): 

Co se stalo s mými kamarádky? Od té doby, co se mi narodilo dítě, mě nevnímají! 

Jak komunikovat s kamarádkami, které se baví jen o práci, líčení a mužích? 

Petice za MHD bez sedaček! Kočárkový prostor všude a pro všechny! 

... 

Že lidé, kteří tráví 99% času s dětmi, a lidé, kteří jich kolem sebe moc nemají, žijí v jiných vesmírech mi došlo, když jsem četla článek v Lógr magazínu: http://www.logrmagazin.cz/2015/08/19/ctenarovy-trable-pri-cestovani-mhd/ 
Četla jsem to a říkala jsem si, že takové starosti v MHD bych někdy časem chtěla mít. 
"Jezdit s knížkou je trochu jako jezdit s kočárkem. Hledáte bezbariérové trasy. Schody vás netrápí. Ale nechcete být vyrušení od četby." 
Neni to ani trochu takové! Když jezdíte s kočárkem, tak si moc nepočtete. 

Po "mnoha" "letech" na kafi a sušence. Sušenku i sendvič mi záhy ujídalo dítě a domáhalo se i toho kafe. ;-) 


Žádné komentáře:

Okomentovat