úterý 15. července 2025

Naše rodinné deníky...

...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/deníku/kroniky se historií pomalu stává. Od roku 2020 dělám svým dětem takovou vzpomínací knihu, ve které je zaznamenáno, co jsme spolu prožili. Jsem založením rodinný archivář, tak mě to i hodně baví. Věci jako deník miminka mi nikdy moc nešly, protože v miminkovském období prvního dítěte mi nefungoval mozek a u dalších dětí to byl takový fičák, že jsem byla ráda, že jsem obstarala základní úkony a úkoly, a pokud jsem něco miminku sepisovala, tak leda v kontextu aktivit celé rodiny. Aby toho nebylo málo, tak píšu svoje deníky a ještě píšu "třídní knihu" jako doplněk k domškoláckému portfoliu, kde jsou záznamy toho, co jsme doma probírali. 

Naše kroniky nepíšu do sešitů, ale používám na ně pořadače, děrované papíry a eurofolie. Záznamy se tak dají doplňovat zpětně, případně se k nim dají doplnit obrázky dětí, apod. Málokdy jsem vzorná a tvořím záznam hned po akci, většinu nějakou dobu schraňuji vstupenky, prospekty a obrázky dětí a pak je nasáčkuju do pořadače a opatřím nějakými komentáři. 

Zde je několik fotografií na ukázku a pro inspiraci: 










Tvoříte si také podobný rodinný deník? Nebo máte dokonce nějaký z dětství?

středa 9. července 2025

Tři fajn akce letošního jara

Letos nám konečně vyšla účast na akci Armáda na Náplavce. Sešly jsme se tam s mou kamarádkou a jejíma dětma, což je vždycky velké pozitivum, protože naše děti rády tráví čas s kamarády. Je to zkrátka přidaná hodnota. Tuto akci velmi ocenil náš nejmenší, protože miluje všechny možné ozbrojené i záchranné složky. Ale ve všech vyvolaly velký dojem přelety vrtulníků nad Vltavou, z nichž vyskakovali výsadkáři. Líbil se nám i koncert vojenské kapely. Očekávali jsme nějaký pochodový orchestr a nakonec to byl docela punk, žesťový punk. Na závěr jsme viděli ještě kousek ukázky výcviku psa vojenské policie. Během celé akce děti lezly do obrněného transportéru a ostatních armádních vozidel a s nadšením si osahávaly kulomety. 




Další skvělá akce byl Veletrh vědy. Byli jsme na něm už asi potřetí a vždycky jdeme víckrát. Koná se 3 dny a myslím, že letos poprvé jsme tam byli jen 2 dny a v sobotu jsme si raději jeli odpočinout na chatu. Velké pozitivum je, že nejmladší už není ani mimino, ani batole, a občas už nějaké aktivity taky ocení. Dokonce jsem si zašla na přednášku. Starší děti se víceméně pohybovaly po areálu samy, jen jsme se občas svolali přes mobil. Událost neocení jen děti, stánky mají připravené zajímavosti i pro dospělé, a největší benefit je, že si člověk může popovídat s odborníky mnoha oborů. Milujeme.


  


Na poslední akci, kterou chci zmínit, jsme byli tentokrát podruhé. Jde o Muzejní noc na Jedničce (myšlena je 1. lékařská fakulta). Loni jsem vzala jen nejstarší dceru, letos jsem vzala nejstarší i mladší. Návštěvníkům se otevřou muzejní sbírky plné koster a různých částí lidí i zvířat naložených ve skleněných dózách s lihem. Zároveň si dospělí i děti mohou vyzkoušet třeba odběr krve na umělé ruce, případně zkusit nebo alespoň vidět různé chemické experimenty. 


 


středa 7. května 2025

Divnosbírky I.

Poslední zajímavá osobní sbírka, kterou jsem mohla zahlédnout, byla výstava "slepiček" na zámku Kačina. Slepiček všeho druhu. Třeba porcelánových dekorací ve tvaru slepic, ale i různých držáčků na vajíčka. Vždycky setkání s nějakou takovou roztomilou sbírkou musím nějak mentálně zpracovat, abych už už neběžela objednávat dané předměty a zakládat vlastní sbírku. Občas se mi to nepovede a máme doma další lapač prachu. Dělám si ze sebe legraci, že sbírám sbírky. A můj sen je mít jednou doma domácí muzeum. 


Moje jediná fotka ze slepičkové výstavy:


Ale ZDE aspoň najdete rozhovor s autorkou výstavy.


Edit: Ještě jsem našla fotku dvou ze tří mých slepičích předmětů, protože jsem vlastně poměrně minimalistický sběratel. :-D 



úterý 6. května 2025

Yarn along - květen 2025

Myslím, že jedno dílo z literárního kánonu ročně bych mohla zvládnout. 

A pletu svetřík pro panenky. 



neděle 4. května 2025

Průlet dubnem 2025


Připravte si prstíky na scrollování. Tenhle post bude dlouhý, protože asi bude obsahovat hodně obrázků. Kdybych neměla fotky hezky podle data uložené na Google Photos, tak ani nevím, co jsem dělala. Ale i pro osvěžení paměti si vytvářím tento post. 

Domškola v akci a bublanina. Moje nejoblíbenější místo na vzdělávání dětí je velká postel v ložnici. Stůl v ložnici je také jediný v domě, kde si děti můžou psát písanky, protože je tam celkem uklizeno. 


Dubnová příroda v okolí našeho bydliště. O měsíc později bude všude bujná zeleň, tady teprve neochotně vykukovala.


Rodinný výlet na zámek Kačina a můj OOTD focený na wc. :-D Protože byl duben, děti se mohly zabavit vajíčkovou bojovkou v parku. Hledali jsme obří kraslice a vajíčka s otázkami. Bylo krásně a zámek je impozantní. 


Velikonoční setkání v naší obci. H. si udělala obří pomlázku z čerstvých proutků, takže jsme neodolali a pomlázku jsme později zkusili zasadit na zahradu. Jestli z ní třeba nevyroste vrba mlátivá. 


Dopletla jsem svetr plyšákovi a vyfotila jsem ho cestou do lesní školy, kde předškoláci předvedli svoje vystoupení při jarní slavnosti.


Opět vzdělávání v plném proudu. H. si v klídku dělá písanku, zatímco nebohá T. se drtí na přijímačky. Děti se také chystají do kina na Minecraft film a z krabic si vyrábí cosplay. 


Nejstarší T. slaví narozeniny. Oslava je zatím malá rodinná, větší pro kamarády uspořádáme až v květnu (spoiler: vydařila se!), protože se nám nechce ještě pár dní před přijímačkama organizovat setkání více lidí. Povedlo se nám ale setkání v centru s kamárdkou z Lucemburska a jejími synky. 


Během čekání, až dítku skončí kroužek, si dělám procházku za architekturou a uměním Prahy 8.

    


Vyšla mi další samostatná procházka! Tentokrát jsem poprvé prozkoumala botanickou zahradu v Malešicích a prošla se i v okolních ulicích Malešic.






V lesní škole se tentokrát konal jarmark dětských výrobků. T. dělá přijímačky a pak chce doma odpočívat, tak jdu jen s H. a J.
A našli jsme zmutovanou pampelišku.





S H. objevujeme pražská Stínadla. V dubnu jsme je navštívily 2x. Jednou ještě s nejmladším J. a mou tetou. Pokaždé jsme se zastavili i v Anežském klášteře, kde je dílnička pro děti, v níž si můžou vyzkoušet různé aktivity související se středověkým uměním. Sestavit puzzle obrazu světce, psát brkem, tisknout ornamenty, postavit si z kostek románskou a gotickou klenbu... 




Na Velikonoce byly děti u babičky a já jsem opět mohla poznávat pražská zákoutí. Tentokrát jsem důkladně prozkoumala oblast Nových mlýnů. Byla jsem i v Poštovním muzeu a na velikonoční neděli jsem se byla podívat na anglikánskou bohoslužbu v kostele sv. Klimenta.  Také se mi povedlo sejít se s kamarádkou z Lucemburska a dopřát si s ní čokoládu v kavárně Louvre. A další večer jsem zašla s jinou kamarádkou do místní hospůdky na čaj a jiné tekutiny (jó, hrdě v hospodách piju čaj:-). 







Slíbila jsem T., že s ní půjdu někdy sama do galerie, ale návštěvou galerie DOX jsem tento slib nesplnila a stále ho ještě plánuju splnit. Vyhrály jsme totiž s sebou nejmladšího J., takže tento čtyřletý trpaslík trochu určoval tempo našeho prohlížení. Ale i tak jsme se mohly kochat zvláštními díly.



Víkendu v Krušných horách jsem se věnovala v předminulém článku.


Poslední dubnová kulturní akce. Vzala jsem nejmladšího J. do vojenského leteckého muzea v Kbelích. 


Když to takhle vidím, vnímám, že žijeme akčnější, kulturnější a společenštější život, než bych si myslela, když unavená večer sedím nad deníkem a přemýšlím, co do něj zaznamenat, protože můj přesycený mozek touží hlavně po čučení na Dr. House. 

sobota 3. května 2025

Ohlédnutí za pletením

 Během března jsem dokončila obě slíbené čepice pro nejstarší a nejmladší dítě. Starší se chtěla podobat svojí plyšové Uzi Doorman a u nejmladšího se hodí, když je vidět z dálky.








Opožděný edit!

Málem bych zapomněla na plyšáctvo!
Tento duhový tvoreček jménem Enfys také dostal svetřík.





Naše rodinné deníky...

...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/dení...