Jako Fénix z popela nebo spíš Jožin z Bažin...

...jsem si připadala, když jsem se konečně vyhrabala z hnusné chřipky, která mě zmohla na netypicky dlouhou dobu. Co mě překvapilo a dlouho jsem to nezažila, možná nikdy v takové intenzitě, byla podivně hluboká deprese, kterou mi chřipka vyvolala. Tak ta je naštěstí snad taky zažehnána. Přešla dřív než kašel, který mě trápil ještě dva týdny po tom, co jsem byla schopná vstát z postele. 

Samozřejmě se kvůli nemoci všechny akce posunuly a resty nabobtnaly. Ale o tom psát nechci, chci ukázat nějaké způsoby, jak si teď hraju, když mám volný čas. 

Doplétám čepici, tu ukážu, až bude hotová. :-) 

Mám rozvyšíváno, ale trochu mi to připomíná, jak jsem byla nemocná, tak si to taky nechám na jindy. 

Hodně teď opečovávám svou sbírku plyšáků a věnuju se i svým virtuálním postavičkám, protože občas mám období, kdy pařím Sims 4. Koupila jsem si nějaká rozšíření, tak z nich chci vytěžit všechny herní možnosti. Například dohrát všem jejich kariéry na nejvyšší úroveň. U vlkodlaků dotáhnout na maximum jejich vlkodlačí ambice. Mít ekologické městečko. Vyhrát všechny odměny za chov zvěře a pěstování plodin. :-D No, nemám toho málo, a aspoň ve virtuálnu můžu přepínat mezi aspiracemi. Když se fackují osobní aspirace v jednom člověku, je to trochu náročnější.
A bohužel nemůžu být vlkodlak. :-D 

Vložím i pár fotek ze Sims, ale jsou to jen fotky monitoru, s printscreeny bych mohla udělat vlastní příspěvek. Aby toho nebylo málo, tak jsem příběhy svých simíku i panenek rozepsala do svého osobního deníku, včetně jejich rodokmenu. :-) No, vypadá to, jako kdybych měla hromady času, ale pravda je, že většinu vyplňuje starost o domácnost a učení s dětmi, případně management jejich kroužků a dalších akcí. 

megabejvák s raketou

skromnější obydlí vlkodlačí rodinky

přívětivá doktorka :D

příběh simíků v offline podobě

blbouni jedí na posteli, i když mají volný stůl

Jsem hrozně ráda, že už je jaro!!!

Plyšáky bych zas ráda trochu přioděla, ale nejprve chci dokončit onu rozpletenou čepici pro syna, případně i vestu pro sebe. 

Mám velmi tvořivé plyšáky :-D (Jsem cvok, ano:-) Ale zas můžu říct, že tuhle zálibu sdílím se svými dětmi. Ony z toho ale možná vyrostou. 

I moje barbíny dostaly stránku v deníku.

A jaké jsou vaše "divné" koníčky? :-) 

Okrouhlík - Dlážděnka

A já se rozhodla zas naskočit do své oblíbené činnosti: zkoumání a vnímání Prahy. Nejlepší je vyrazit si na místa, kde jsem 24 let žila, a objevit něco nového. 

Dneska jsem se poprvé prošla na Okrouhlíku. Nejprve kolem bytovek, pak kolem zahrádkářské kolonie, což jsou prostory, pro něž mám slabost a asi k tomu něco ještě vzpomenu. Cestou kolem kolonie jsem míjela i pískovcový útvar. Cestou nahoru jsem našla růžový křemen. 

K Dlážděnce jsem se dostala přes ne moc příjemnou ulici Ke Stírce. V Trojské ulici jsem minula dům, který nabízí urbexové diorama dostupné tak, že se člověk podívá do rozbitého okna. 

Když chce člověk navštívit tento malý parčík, musí minout mastodontí stavbu jménem Drákula, tu jsem ani nefotila. Pražané z Osmičky jistě vědí. Výhled z parku Dlážděnka pak mařilo slunce. Možná by tam byla lepší viditelnost dříve ráno nebo k večeru. Ale aspoň jsem zahlédla nějaké ty siluety pražských pahorků. 

Stínadelský yarn along

Většinou když mám období ručních prací, tak moc nečtu. Nerada střídám aktivity. Teď ale musím dočíst tento komiks, abych ho mohla vrátit do knihovny. Když už čtu, tak se v knihách docela ráda toulám ve Stínadlech. Dětem pomalu čtu Záhadu hlavolamu a byla jsem s nejstarší na prohlídce pražských “Stínadel”, kde se odehrávají právě i komiksy Rváčov. 

Z duhového polyamidu pomalu vzniká čepice pro syna. Z velkého fialového klubka si zatím dělám vzorek sobě na vestu. 

Koho zajímá Mirek Dušín, když existují Vontové? 

Modrozlatobílo

Po dlouhé době na Dědu.
Rozhledna tradičně nefunguje, ale stejně z ní není nic vidět. 
Jediný způsob, jak naše děti nalákat do lesa, je vzít s sebou další děti.
Naštěstí vyšel i bonusový program: oheň a bobování.

Berounsko, Český Kras, Křivoklátské lesy, to je krajina otištěná do mojí mysli, dřív tolik čtená mýma nohama. Jsem ráda, že jsem si v ní mohla zas trochu zalistovat.

 

Sevření

Když navštívím určitá místa, obvykle se nenechám hned pohltit dojmy, většinou záleží na mých vlastních pocitech a pak si užívám, jak se moje pocity prolínají s tím, co ve mně vyvolává dané místo, případně jestli a jak mě nějak proměňuje. 

Dosud jsem znala jedno místo, které mě vždy nepříjemně uchvátilo a nedalo mi prostor pro jakoukoli iniciativu. Je to Kobyliská střelnice. Bydlela jsem nedaleko, tak jsme tam často jezdili se školou apod., vždycky na mě dané místo působilo velmi tísnivě, i když jsem ještě nechápala, co se tam vlastně odehrálo.

Včera jsem navštívila po letech další takovou lokaci, která v souhře s počasím a prázdnotou, taky moc neumožňovala zpochybnit svou svíravost.

                                             

Ač se hřbitov jmenuje Malostranský, nenachází se na Malé Straně, ale na Smíchově, kousek na Andělem. Jestli jsem to dobře pochopila, současná rozloha je jen kusem původní rozlohy, část hřbitova zřejmě byla zastavena Plzeňskou ulicí. Původně vznikl hřbitov při morové epidemii, ale později se stal hřbitovem pro svou oblast. Největší pozornosti se těší náhrobek svaté holčičky. Jedná se o hrob tříleté holčičky, která je zpodobněna ležící i na náhrobní desce. Překvapilo mě, že se mu dostává i jakési úcty, protože je obklopený hračkami a květinami.  

Včera byl hřbitov lehce zasněžen, obloha byla šedá, blížily se první náznaky stmívání a já zde chodila úplně sama. Zpoza zdí byly vidět smíchovské domy i projíždějící auta, přesto si člověk připadal, že je někde na rozhraní světů. Z ojíněného břečťanu se tyčily starobylé hroby s německými nápisy a na vše dohlíželi bezhlaví nebo jinak poškození andělé. Ani plyšáci u hrobu svaté holčičky nedodaly hřbitovu přívětivější atmosféru. 

Jsem ráda za tuhle nečekanou možnost Malostranský hřbitov navštívit, není špatné občas zmizet ze všednosti, i když to bylo poněkud zneklidňující procházení.

Pletení a procházky

Ochutnávka z konce ledna a začátku února, který znepříjemnila celorodinná viróza. Moje úniky a odreagování prostřednictvím splétání přízí, procházení se venku a hledání kousků přírody na naší periferii. 

Vesta měla být pro nejmenšího, tak mu ji zatím asi zanosí ségra.

Čepice ze zbytků pro prostřední dítko.

Havraspárská čepice pro nejstarší, už i nejmladší si nějakou objednal. Tak ještě že mají zas přijít mrazy. 

Poslední dny jsem se ale moc nedostala ven a musím to zas napravit. Před virózou jsem nachodila skoro 8km denně a teď zas nic moc, musím se zas trochu rozjet. 

Ale dnešek konkrétně byl moc fajn, sice jsme byli skoro celý den doma, ale dost jsme se učili, tvořili, na zahradě děti oprášily kolečkové brusle a koloběžky a předvedly takové přivolávání jara. Pak jsem ještě přečetla kapitolu a půl z Harryho Pottera a vězně z Azkabanu, teď koukají na film a já zas pletu. Úterky jsou takové odpočinkově studijní dny. 

Raduji se z takové obyčejné věci, jakože stále funguje fyzika a přibývá světla.

Jak prožíváte zimní měsíce? 
 

Genealogické nástroje, aneb objevuji Ameriku

Zkusila jsem napsat jména svých předků do Krameria a nestačila jsem se divit. Byli tam! 

Díky těmto experimentům jsem objevila několik užitečných knih z počátku 20. století. Byly to adresáře, něco jako Zlaté stránky. Na některých je seznam osob a adres, jinde jsou firmy a živnostníci. Po kliknutí na obrázek by se měl otevřít odkaz na příslušnou knihu.

Tento adresář mi přijde nejužitečnější, protože je i soupisem živností v jednotlivých obcích.

Přeju úspěšné pátrání.

Oblékání panenek

Moje dcery rády paří Dress to impress na Robloxu. Podstatou hry je oblékat počítačové holky podle zadání tématu, hráči si pak své výtvory navzájem hodnotí. Chtěla jsem jim ukázat, co jsem hrála já v cca 16 (hehe) a co jsme si pak posílaly s kamarádkami. Bohužel stránky Elouai.com už nefungují, ale jejich hry jsou uloženy na web archivu, tak jsem si po dlouhé době zahrála a vytvořila si nové panenky. Baví mě to pořád. Vždycky jsem těm postavičkám vymýšlela nějaké mikropříběhy a stále k tomu mám tendence.

Hru Elouai's Candybar můžete zatím ještě najít zde. 

Zimní vycházka I

Zimní vycházka II

Zářijové venčení pejska

Letní výlet

Velikonoce

Tvořili jste taky tyto postavičky?

Sepisování o tradicích - Leden

Možná jsme se na čas trochu vychýlili z prožívání cyklu roku, protože teď je po něm velká poptávka. Mnoho tvůrců se k tomuto tématu vrací a zdá se, že se jim to vyplácí. Často jsou do toho zahrnuty i prvky z jiných kultur, což dává smysl. Ne všechny naše tradice promlouvají k lidem v současnosti. Je v pořádku dělat to, co má pro nás význam. 

IG - kolo roku pro rodiny

Rytmus roku s Hankou Zemanovou - autorku pro sebe řadím do skupiny lidí, kteří mě v něčem inspirují a v mnohém iritují, ale tato kniha mě láká hodně, vypadá jako zdroj informací o bylinách, do nichž bych ráda pronikla více. 

Tradinář 

Drobky v peřinách

Doubravčiny tradice - zde právě leden

Mě tyto projekty baví a jsou pro mě inspirativní, ale zároveň sama vnímám prožívání časoprostoru trochu jinak. Za prvé - upouštím od přehnaného plánování aktivit s dětmi. I když je otázka, jestli jsem to někdy přehnaně dělala. Možná jsem po tom jen toužila. Místo toho víc vědomě "jedu" na vlnách akcí, které se odehrávají v okolí, protože proč si např. vymýšlet vlastní masopustní aktivity, když se koná masopust jak v naší čtvrti, tak v lesní škole, kam chodí děti. Ani neorientuju tento zájem na nějaké utváření vzpomínek dětem. Ty se utvářejí samy během toho, jak žijeme, ne? Jen jim to zapisuju zpětně do domškoláckého sešitu.  

Druhý faktor, který odlišuje mou potřebu prožívání roku, od těch nyní populárních: Neumím slavit. A už vůbec neumím slavit ve společnosti vícera lidí. Odkud to slavení uchopit? Co to vlastně je? Je to nějaké družné pobývání s lidmi? Já si mezi lidmi, kteří se druží, třeba ráda čtu. Je to jídlo? Já mám s jídlem vztah hodně komplikovaný, mezi lidmi z nervozity jím hodně, takže jakoukoli společenskou událost spojenou s jídlem, mám okořeněnou vydatnými pocity viny. Souvisí slavení s pitím alkoholu? Od svých cca 30 podezírám své tělo, že zapomnělo, jak zpracovat alkohol, i po skleničce vína mi je špatně. Souvisí slavení s... radostí? Největší radost mám, když ze slavnosti odjíždím/odcházím. Tudíž bych řekla, že moje tradice v průběhu roku se odehrávají tak nějak mimo slavnosti. Ty pozoruju z povzdálí a nevím, jak s nimi naložit. Za legitimní způsoby prožívání svátku považuju sledování filmů, poslech podcastů, kreslení, tvoření a procházky. Případně setkávání s úzkým okruhem přátel či rodinných příslušníků. 

Takže... co já a leden? 
Letos chodím a plánuji chodit na procházky určitě víc než loni. Užívám si proměny přírody. Teď je dokonce sníh a led a tak a přijde mi to kouzelný. Obzvlášť různé kombinace mlhy, červánků a omrzlých větví. 10/10. Leden je pro mě jako čistý papír. Odstrojím stromeček a v hlavě už se mi pomalu začínají honit předzvěsti kytiček a kraslic, ale užívám si zatím to mizení dekorací. 

Během ledna toužím zjednodušovat, takže občas proběhne nějaké to vyklízení a zbavování se věcí.  

Zima je čas tvoření: ruční práce nebo kreslení u pěkného filmu/seriálu/podcastu jsou má oblíbená zábava, když je venku tma. 

V období Tří králů se nestíháme zaobírat Třemi králi, protože slavíme narozeniny nejmladšího. Ale možná letos upeču bábovku z vaječného koňaku, protože jsem dostala koňak a co jinak s ním... 

S dětmi děláme aspoň jeden zimní výlet do lesa nebo někam do města, loni to byla třeba procházka po Kolíně. 

Také je čas přezkoušení a povinností s tím spojených, dcerky si na mě vymyslely, že aspoň část předmětů chtějí mít hodnoceno slovně, takže mi trochu naložily. Letos k tomu přibyla ještě příprava na přijímačky, protože moje nejstarší děťátko chce zkusit osmiletý gympl. 

Kdybyste nevěděli, na co se v lednu a vůbec v průběhu roku zaměřit, doporučuju inspiraci ze seznamu různých mezinárodních dní. 7. 1. je slavný den švihlé chůze, ale hned den poté můžeme cítit vděčnost za zemskou rotaci, bez níž bychom tu zcela určitě nebyli. Dále si můžeme užívat den milovníků sýru, den popkornu nebo den ostrých jídel. Ideální příležitost si nějakou pochoutku přichystat. 

Pranostiky vám sem dávat nebudu, protože stejně (už?) moc neplatí. 

A jak si vy užíváte leden? Co podnikáte? Jak tento měsíc vnímáte?

Čtrenářská výzva 2024

Nejlépe jsem si dosud vedla ve Čtenářské výzvě 2019, to byla taková ta pohodička před covidem, kdy člověk nečekal žádné apokalypsy. To jsem měla splněno 75%. Letos se mi podařilo ještě 30. 12. v posteli před spaním dosáhnout 60%. Ale je to tím, že já knihy nečtu podle témat ve výzvě. Čtu ty knihy, které chci, a pak se je snažím na témata napasovat. 

Tak krátce k letošní výzvě: 

 1 Kniha, jejíž hlavní postava je milovníkem koček 

Michaela Klevisová, Kroky vraha 

Nenáročná, ale možná trochu překombinovaná detektivka, kterou jsem nakonec dočetla jen kvůli výzvě. :-D 

2 Kniha, jejíž název (či autor) zazněl v seriálu Přátelé

---

3 Kniha s jednoslovným názvem o minimálně 4 slabikách 

Terry Pratchett, Čaroprávnost 

Jedno z mých loňských a letošních znovučtení (ano, četla jsem ji na etapy) a asi jsem z toho měla víc, než tehdy v těch 15 letech. 

4 Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny 

John Steinbeck, Hrozny hněvu

Tahle dlouho čekala na přečtení a dočtení, ale stálo to za to. 

5 Kniha, jejíž děj se odehrává během války

Jana Guljuškina, Paní S. 

Tahle kniha se částečně odehrává už během té současné války na Ukrajině. Postavy v knize jsou z Česka, Ruska i Ukrajiny. Je to jedna z těch, které mi náhodou padly do ruky v knihovně, zaujala mě tématem (mateřství v cizině a ještě ke všemu v Rusku) i zasazením do aktuálních událostí.

6 Kniha s citátem na začátku

Robert Holdstock, Lavondyss

Skoro každá kniha má citát na začátku, tak jsem to zkusila i s touhle a byl tam. Je to moje další znovučtení, protože tahle kniha mě během dospívání hodně rozložila a ovlivnila, jak vnímám krajinu. Chtěla jsem to zkusit znova. Nebyl to pro mě tolik "kulervoucí" zážitek jako tehdy, protože jsem se tolik bolestivě neztotožňovala s postavami, tak jsem si aspoň užila, jak autor využívá mytologie ve svém příběhu.

7 Kniha poprvé vydaná v ČR/SR v posledním čtvrtletí 2023

---

8 Kniha s podtitulem

Tady váhám, jednu knihu s podtitulem jsem letos četla, ale... ona má podtitul jen v češtině a ne v originále, takže je to spíš úkon redaktora než autora. A teď koukám, že ten podtitul má jen v novém vydání, tak asi nic. :D Je to kniha od Olivera Sackse Na čem si stojím. Knihy od Olivera Sackse mám hodně ráda a tímto je doporučuju, protože sice vychází z neurologie, ale nakonec jsou hlavně o tom, co je člověk. 

9 Kniha autora z žebříčku 50 právě nejčtenějších knih na DK

---

10 Kniha, která má v názvu “kdyby”

---

11 Kniha, která naráz splňuje dvě témata loňské výzvy (Ona témata z loňska jsou Kniha, která má žlutou obálku a Kniha poprvé vydaná v roce 2023)

Petra Soukupová, Divné děti a smutná kočka

Inu, od Soukupové mám asi radši knihy pro dospělé. Ale ve všech jejích knihách, i těch dětských, mě iritují všechny postavy. Hlavně pokud mi jsou něčím podobné. 

12 Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet

---

13 Kniha poprvé vydaná v roce 2024 (nová kniha)

Kaliane Bradley, Ministerstvo času

Poslední kniha roku i výzvy 2024, kterou jsem četla ještě 30. 12. v posteli. Dostala jsem ji k Vánocům. Dozvěděla jsem se o ní tak, že jsem na instagramu vychvalovala Terror od Dana Simmonse (níže), a odepsala mi na to bývalá spolužačka z bohemistiky, že právě překládá knihu, kde se vyskytují podobná témata jako v Terroru. (Evidentně existují spisovatelé, kteří potřebují dopřát některým členům Franklinovy výpravy přežití a lovestory.) Po dočtení vnímám, že si knihu budu potřebovat přečíst ještě jednou, až se nebudu ztotožňovat tolik s hlavní hrdinkou. 

14 Kniha z prostředí Vaší poslední dovolené

---

Tak takovou jsem ani nehledala. 

15 Kniha s měkkou/brožovanou vazbou

Travis Baldree, Legendy & Latéčka

Oddychovka. Trochu mě namlsala na fantasy.

16 Kniha s více než dvěma perspektivami vyprávění

Květa Legátová, Želary

Další znovučtení. Není jich nějak moc? U této knihy nechápu, jak jsem se v ní mohla zorientovat, když mi bylo 17, protože i teď jsem měla pocit, že bych potřebovala diagram na postavy. Jinak je ale výborná, nádherná, náročná a způsobuje požitek náročnému čtenářstvu. 

17 Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně

Haruki Murakami, Kafka na pobřeží

Překvapení: jednalo se o znovučtení. Ale přišla mi horší, tentokrát mě nenadchla.

18 Kniha od držitele Ceny Jaroslava Seiferta

---

19 Kniha, která má na obálce hodiny

Džian Baban, Rváčov

Komiks o historicky skutečném vontském hnutí na Starém městě, které vzniklo jako reakce na příběhy J. Foglara. A má na obálce maličké věžní hodiny.

20 Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí

Dan Simmons, Terror 

Pro mě asi nejzajímavější čtenářský žážitek (promiň Legátová), protože polární expedice, zima, hlad, britští námořníci, ... 

Zde jsou tedy mé letos přečtené knihy, kromě Želar tam chybí ty, které jsem četla znovu, protože už jsem je měla vložené a ohodnocené z dřívějška.