Stará nová místa

Anebo spatřování starého místa novýma očima. 

Tohle staré video mi připomnělo něco, co vlastně občas dělám a baví mě to. A zajímá mě, jestli to máte taky tak. A možná jsem o tom už psala, přece jen je to moje oblíbené vnímací cvičení.

Občas to přijde samo od sebe, třeba při zajímavých světelných podmínkách, nebo v jiném ročním období, kdy moc nechodím určitou trasu, najednou mi na nějakém místě přijde, jako kdybych ho viděla poprvé, i když už jsem tam někdy předtím šla/chodila. Jindy schválně hledám zkratky-prodlužky, paralelní cesty, nahlížím do křoví, abych viděla něco, co jsem předtím neviděla. Občas se povede, že nám k nějakému místu vznikne příběh, občas si ho vymyslíme záměrně. Pamatuju si, jak jsem za covidu pojmenovala dětem místa, kudy jsme běžně chodili... Teď zas nějaká místa pojmenováváme, abychom děti nalákali tam jít. Třeba procházka u babičky do okolí by nebyla tak lákavá jako stezka Harryho Pottera, kde se údajně nachází i vrba mlátička. 

Jindy se zas na místa dívám z trpasličí perspektivy. Ráda si různé skuliny ve stromech, ve skalách i jinde obydluju skřítky nebo jinými tvory. 

Tohle jsem dětem vyrobila v Lucembursku, myslím, že bychom se mohli pustit do něčeho i tady.