je totiž skororáj.
neděle 30. září 2012
středa 26. září 2012
Poučení & Sen (a vše se točí kolem jídla)
- Proč by i na internetu měli lidé číst texty pořádně?
já: co mi zbyde z prvniho doucka investuju do silikonovych formicek a budu pect
kamarád: uz jsem se lekl, ze chces koupit prsni implantat
- Zdál se vám někdy sen, ve kterém najdete, dostanete, máte něco milého, touhyhodného? Třeba knihu, jídlo, oblečení. A ráno se vzbudíte a zbude vám leda tak pěkná vzpomínka?
Tak to se mi nestalo.
Zdálo se mi, že v lednici je tuňáková pomazánka a když jsem se vzbudila, byla tam!
úterý 25. září 2012
Kelly Family se tejden nemyli, aneb Záhadná 90. léta
Na základní škole skupina buď milovaná nebo odsuzovaná. Mě nezajímala, znala jsem jen to, co běželo v Esu, o čem se psalo v Bravíčku a v Čágo-belo. Po kazetách ani tričkách jsem netoužila. Proto si nemůžu odpovědět na otázky níže kladené, třeba mi, pamětníci, pomůžete.
V rámci ovíněné nostalgie jsem si pustila jeden klip (https://www.youtube.com/watch?v=eTurZeM4eck) a nějak to všechno nemůžu pochopit. Vždyť byli tak divní! Dokonce tak divní, že mi ta hudba teď nepřipadá špatná. Jak se ale mohli tak mainstreamově prosadit? Jakto že po těch jejich roztřepených konečcích a sekáčových hadrech ve stylu kolotočářů z 19. století toužilo tolik puberťaček?
Možná že 90. léta byla doba natolik příhodná, že to prostě šlo.
Nedovedu si představit, že by teď tolik lidí šílelo po rozvětvené katolické rodině, která pěje smutné písničky.
90. léta jsou záhadou...
Že by po revoluci bylo křesťanství až tak oblíbené, aby proniklo i do Cosmopolitanu? Pár stránek dál se ovšem nacházel článek chválící panenství... |
Obligátní ulice 90. let. Časopis Reflex 1995 |
Ledvinka a vestička... Není divu, že se chytli i Kelly Family! Časopis Reflex 1995 |
pondělí 24. září 2012
Tohle si jako heslo připíšu k rozvrhu
a trochu jej proškrtám:
Synu, nepouštěj se do mnoha podniků najednou; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny; třebaže se budeš honit, nestihneš to, a dáš-li se na útěk, neunikneš. (Sírachovec 11, 10)
Synu, nepouštěj se do mnoha podniků najednou; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny; třebaže se budeš honit, nestihneš to, a dáš-li se na útěk, neunikneš. (Sírachovec 11, 10)
neděle 23. září 2012
čtvrtek 20. září 2012
Můj recept na drobenkový koláč - experiment č. 1
To jsem se včera takhle probudila s chutí upéct koláč (divný), a protože mi před odpolední směnou zbýval čas, dala jsem se do díla. Zpočátku, po vytažení z trouby, vše ukazovalo na katastrofu, ale když jsem se vrátila z práce, stal se z mého tekutého rozňahňaného blemcu normální koláč. Podezírám rodiče, že ho vyměnili..., ale prý za to může kouzelná samoželírovací schopnost rybízu.
Těsto na menší pekáč: 220 g hladké mouky, 110 g změklého másla, 110 g moučkového cukru, 3 žloutky, trocha mléka, aby se těsto dobře hnětlo.
Těsto na menší pekáč: 220 g hladké mouky, 110 g změklého másla, 110 g moučkového cukru, 3 žloutky, trocha mléka, aby se těsto dobře hnětlo.
Plech
jsem vymazala herou, vysypala moukou a rozprostřela na něj těsto. Pekla jsem 15
minut v troubě vyhřáté na 190°C.
Potom
se na koláč klade libovolné ovoce (říkám já), zvolila jsem zmražený rybíz, asi 500 gramů,
protože v originálním receptu se dělá z půl kila jahod a z půl kila
rebarbory. Zpětně nahlíženo by koláči nijak zvlášť neuškodilo, kdyby toho ovoce
bylo trochu míň. (Bylo by možná zajímavé „ubrat“ vše a zároveň zachovat poměr
tloušťky vrstev, takže třeba dát těsto na větší plech, aby bylo tenké a na to
rozprostřít do tenké vrstvy ovoce, nebo ze všeho trochu ubrat, ale upozorňuji,
že už z toho množství, které uvádím vzniknul malý koláč, ze kterého se nikdo
pořádně nenají, leda by ho snědl celý sám. Ale pro rodinu to je chuťovka ke
kávě.) Rybíz je dobré promíchat s cukrem, protože je kyselý a stávající
koláč se bude muset cukrovat. Mně teda ta kyselost a nesladkost nevadí, ale už
vidím bráchu a tátu…
Drobenku
s ohledem na velikost pekáčku jsem udělala takto: 3 lžíce hrubé mouky, 2 lžíce másla, 2 lžíce moučkového cukru, půl
sáčku vanilkového cukru. Ale klidně všeho může být o lžíci víc. Pak jsem dala znovu do trouby a pekla jsem mezi 170 a
180 stupni Celsia 50 minut. Jen se mi na okrajích plechu připeklo pár kuliček
rybízu a drobků z drobenky, jinak koláč dopadl dobře. Rybíz se rozpekl to
kapalného stavu a po vyndání z trouby bublal a choval se vůbec kapalně. Po vychladnutí rybíz s drobenkou normálně ztuhl, koláč
šel dobře nakrájet a vyndat z pekáčku.
Snad nevadí, že si recept v názvu přisvojuji. Z původního receptu jsem zachovala snad jen ty poměry těsta a ani ty ne zcela.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky
Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...
-
Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...
-
Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník. Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek ( syroovka , K...