Ač se normálně smrti spíš děsím, hřbitovy mám ráda, uklidňují mě. Smrt sice připomínají, ale všudypřítomné kříže dávají naději. Čtu jména na náhrobcích a slyším šustící sukně a vidím pány v cylindrech a říkám si: Byli jste velcí, ale čím jste teď? Dívám se na láskyplnou tvář Krista a vrývám do sebe slova Ave Crux Spes Unica.
Prázdninové výzvy zřejmě frčí. Asi. Nevím. Já se zapojila do něčeho takového poprvé. Výzvu vymyslela jedna twittřanka, kterou sleduji: http://kreslim30.tumblr.com/seznam Zalíbilo se mi, že díky šíři témat můžu kreslit vlastně cokoli a udělat si tak cosi jako kreslený deník, nebo osobní památník. Denně sdílím nové obrázky na soukromém profilu na facebooku a twitteru, na blog jsem se rozhodla dávat vždy po deseti. K dalším obrázkům od ostatních uživatelů se dostanete přes twitter, když přes lupu vyhledáte hashtag #kreslim30. :)
Dnes už nemohu nic psát, neboť je téma Lidstvo a svět; to budu muset nakreslit mraky panáčků, pokud nepřijdu na nějakou metonymii!
Prázdniny
Dobré ráno
Co vidím v zrcadle
Místo, kam se ráda vracím
Horečka sobotní noci
Zvíře v nás
Volné téma, kamarádka nám vymyslela téma Spojení, takže Panamský průplav ;)
Měla bych nějaké výhrady teologické, přece jen přednášející není katolík;-), ale to, co říká o homeopatii je velice výstižné. Na začátku je svědectví, věcné to je zhruba od 12 minuty.
Na diskuzních serverech pro maminky čtu mnoho příspěvků žen, které homeopatika zobou jak bonbónky a neváhají dát i svým dětem. Jak (přibližně) zaznělo v přednášce: homeopatie je něco, s čím nestojí za to si zahrávat.
Edit: Youtube mi ještě nabídl tuto přednášku. Toto svědectví je známější ze stránek P. Kodeta, ale stojí za připomenutí.