Že bych to riskla?

A zkusila si psát a kreslit týdeníky?

Jednou jsem to zkusila jako výzvu od Henrietty/Jindry a nebylo to špatné, ale že bych já dělala něco pravidelně? A systematicky? Hm. (Beztak to už bude tak rok, co výzva proběhla, to mě děsí.)

Což o to, útvar by mi vyhovoval, nejsem na nějaké dlouhé rozepisování jednoho tématu, mám spousty hlášek dětí, fotek a obrázků...

Nejvíc času psát bych měla v sobotu večer, takže by můj týden byl od soboty, do soboty. Nebylo by špatné to trochu okořenit trochou vděčného deníkování po vzoru Letitie.

Tak já to zkusím. Zkusím to aspoň teď v únoru, protože tenhle měsíc bývá tak krátký a takový nijaký, že si ho kolikrát ani nevšimnu.

26/01/19
Sobotní česká škola. Slova skuhrajících starců o dnešní mládeži se opět nepotvrdila. I děti z francouzských, lucemburských a jiných škol znají skákání gumy.
Čáru o céčka neznaly, ale velmi rychle propadly touze vyhrát a trefit čáru.

27/01/19
První oficiální den dětského marodění. T. celý den v pyžamu a koukat na pohádky.

28/01/19
T. se dívá na dokument o australské divočině; záběr na červená skaliska, níže jsou vidět stromy: "Hele, to vypadá jako Bambësch!" (Bambësch je les připláclý na severu k městu Lucemburk. Australskou přírodu moc nepřipomíná.)

29/01/19
Celý den jsem se připravovala na zpověď, dost se s tím stresovala a večer pater zavolal, že se mu to nehodí. Takže někdy jindy.

30/01/19
Nevídáno, napadl sníh.
Koulovaly jsme se s pokašlávajícíma dětma aspoň na terase. Vyčerpání se na mě začíná podepisovat, míso vaření oběda manžel objednal suši.
Kvůli sněhu přijeli později. T. nadšeně věnovala paní doručovatelce nakreslené srdíčko a H. jásavě provolávala ňami ňami a ukazovala na tašku se suši. Takové uvítání asi nemívají často.

31/01/19
H. se už v noci neprobouzí s pláčem, ale buď volá: MAMI? nebo MÍMÓ! Hádejte, co je asi mímo. T. byla zkusmo ve školce a tak jsme cestou domů šly přes park a postavila jsem jim sněhuláka.

Když náhodou nad něčím rozjímám, jsou to úryvky z dopisů sv. Alžběty od Trojice. Povzbuzují mě, jako by mi byly adresovány.

01/02/19
T. byla dopoledne ve školce a odpoledne jsme šli k doktorce, protože si stěžovala na bolest ucha. Jsem z toho tak unavená, že na všechno reaguju nepříjemným "ne!". Jsem dneska protivná no-mum a neřeším žádné respektující výchovné směry.

Začaly jsme číst Hobita, T. mě překvapivě povzbuzuje, abych pokračovala ve čtení (ještě jí není ani 5).

02/02/19
Zatímco včera to vypadalo, že je T. líp, dneska celý den prozvracela.
Odpoledne jsem dostala propustku a šla se projít do města, okouknout obchody, pomodlit se v katedrále. Dlouho jsem se nebyla podívat na hrobku Jana Lucemburského, tak jsem to dnes napravila. Nakoupila jsem si velké zásoby čokolády a krásně ilustrovanou Popelku pro T. Ještě lepší je, že jsem spoustu věcí chtěla a nekoupila jsem si je... i když tu knihu Urban Jungle obdivuju už druhým rokem. Až se rozhodnu ji koupit, tak bude vyprodaná.